V historii tenisu se objevila řada výjimečných osobností, které svými výkony a osobním stylem zanechaly nesmazatelnou stopu. Mezi ně nepochybně patří i Američan Edmund Budge Patty, jehož kariéra, ačkoliv možná ne tak okázalá jako u některých pozdějších hvězd, byla plná úspěchů, elegance a nezdolného ducha. Patty, narozený 11. února 1924 v Los Angeles, byl typickým představitelem předválečné a poválečné éry tenisu, kde se kloubila technická dokonalost s gentlemanstvím na kurtu i mimo něj. Jeho jméno je pevně spojeno s nejprestižnějšími grandslamovými turnaji, kde dokázal triumfovat v době, kdy konkurence byla mimořádně silná a profesionální tenis teprve začínal nabývat na svém dnešním významu.
Pattyho tenisová cesta začala poměrně brzy. Již v mládí projevoval talent a vášeň pro tento sport, což mu přineslo zasloužené uznání. Jeho styl hry byl charakteristický precizním forhendem, skvělou prací nohou a vynikající taktickou připraveností. Nebyl to tenista, který by se spoléhal na hrubou sílu, ale spíše na chytrost, preciznost a schopnost diktovat tempo hry. Jeho mentální odolnost mu umožňovala zvládat tlak velkých zápasů, což je klíčová vlastnost pro každého šampiona. Během své amatérské kariéry si postupně budoval renomé a získával cenné zkušenosti, které ho připravily na vrcholné mezinárodní soutěže. Jeho postupné zlepšování a neustálá snaha o dokonalost ho nakonec vynesly na samotný vrchol.
Vrcholem amatérské kariéry Budgeho Pattyho a zároveň jedním z nejvýznamnějších momentů jeho života bylo vítězství na Wimbledonu v roce 1950. Tento triumf, dosažený v bouřlivé poválečné éře, byl pro něj obrovským úspěchem a zapsal ho mezi legendy bílého sportu. Wimbledon, s jeho dlouholetou tradicí a neopakovatelnou atmosférou, představuje pro mnoho tenistů svatý grál. Patty dokázal na posvátných travnatých kurtech v All England Clubu podat své nejlepší výkony a porazit v cestě za titulem celou řadu vynikajících soupeřů. Jeho vítězství bylo odměnou za léta tvrdé práce, odříkání a neustálého zdokonalování. Vítězství na Wimbledonu mu přineslo celosvětovou slávu a potvrdilo jeho pozici mezi absolutní tenisovou elitou. Byl to moment, který si navždy uchoval v paměti a který představuje zlatý hřeb jeho pozoruhodné kariéry.
Úspěchy však na tom neskončily. Ještě téhož roku, v roce 1950, Patty triumfoval i na French Championships, dnešním Roland Garros, v Paříži. Dva grandslamové tituly v jednom roce, navíc na dvou odlišných površích – trávě a antuce – svědčí o jeho všestrannosti a schopnosti přizpůsobit se různým herním podmínkám. Vítězství na Roland Garros bylo dalším potvrzením jeho výjimečnosti a ukázalo, že jeho úspěch na Wimbledonu nebyl náhodný. Pařížská antuka sice představovala odlišnou výzvu než londýnská tráva, ale Patty dokázal i zde dominovat a prokázat svou kvalitu. Tato dvojitá grandslamová koruna mu zajistila definitivní místo v tenisové historii a učinila z něj jednoho z mála hráčů, kterým se podařilo v jednom roce ovládnout dva nejprestižnější turnaje.
Kromě svých grandslamových vítězství dosáhl Budge Patty řady dalších významných úspěchů. V meziválečné a poválečné éře byl pravidelně jedním z nejlepších amatérských hráčů světa. Účastnil se mnoha dalších prestižních turnajů a často se probojoval do závěrečných kol. Jeho souboje s tehdejšími legendami, jako byli například Tony Trabert, Vic Seixas či Ken Rosewall, patřily k vrcholům tehdejší tenisové scény. Jeho schopnost konkurovat těm nejlepším a pravidelně se umisťovat na předních pozicích svědčí o jeho konzistentnosti a vysoké úrovni hry. Patty nebyl jen jednorázovým hrdinou, ale stabilním a respektovaným soupeřem, který si své úspěchy vydobyl poctivou prací.
Po skončení své amatérské kariéry se Budge Patty, stejně jako mnozí jeho současníci, potýkal s dilematem profesionálního statusu. V té době byl přechod mezi amatérským a profesionálním tenisem složitý a často znamenal konec možnosti hrát ty nejprestižnější turnaje. Ačkoliv se v profesionálních soutěžích neobjevoval tak často jako někteří jiní, jeho jméno zůstalo synonymem pro tenisovou kvalitu. Po ukončení aktivní kariéry se věnoval různým činnostem spojeným s tenisem, ať už jako trenér, nebo jako funkcionář. Jeho láska ke sportu ho nikdy neopustila a vždy zůstal jeho oddaným příznivcem. Jeho odkaz žije dál nejen v kronikách turnajů, ale i v paměti fanoušků, kteří si ho pamatují jako elegantního a úspěšného šampiona.
Budge Patty zemřel 3. května 2010 ve věku 86 let. Zanechal po sobě nesmazatelnou stopu v historii tenisu. Jeho dva grandslamové tituly z roku 1950, Wimbledon a Roland Garros, jsou důkazem jeho mimořádného talentu a odhodlání. Byl to gentleman na kurtu i mimo něj, hráč, který hrál s elegancí a inteligencí. Jeho životní příběh je inspirací pro nové generace tenistů a připomínkou toho, že úspěch v tomto náročném sportu vyžaduje nejen fyzickou kondici, ale i mentální sílu, taktickou prozíravost a nezdolnou vůli. Budge Patty byl skutečným aristokratem s raketou, který si právem zaslouží místo mezi tenisovými legendami.