Chris Lewis, jméno, které může pro mladší tenisové fanoušky znít možná méně povědomě, ale pro pamětníky a znalce historie tohoto sportu představuje symbol nezdolného ducha, bojovnosti a neuvěřitelných momentů na kurtu. Tento novozélandský tenista, který se narodil 16. května 1957 v Aucklandu, si v průběhu své kariéry vybudoval pověst hráče, který nikdy nic nevzdává a dokáže porazit i ty největší hvězdy. Jeho cesta nebyla vždy snadná, ale jeho odhodlání a vášeň pro tenis ho poháněly vpřed a zanechaly nesmazatelnou stopu v historii tohoto sportu, zejména pro svou zemi.
Lewisova tenisová kariéra se rozprostírala přes několik desetiletí a i když se nikdy nepropracoval na úplný vrchol světového žebříčku, jeho jméno se pravidelně objevovalo v souvislosti s významnými turnaji a překvapivými výsledky. Jeho největším úspěchem v kariéře bylo bezpochyby finále Wimbledonu ve čtyřhře mužů v roce 1979, kde spolu s krajanem Johnem McEnroem (neplést s americkou legendou Johnem McEnroe) dosáhli na stříbrnou medaili. Tento úspěch byl pro Nový Zéland obrovským příslibem a ukázal Lewisův potenciál na mezinárodní scéně. Jeho hra se vyznačovala silným servisem, agresivním přístupem a schopností přizpůsobit se různým povrchům, což mu umožňovalo konkurovat nejlepším hráčům světa.
Kromě úspěchu ve čtyřhře se Lewisovi dařilo i ve dvouhře. Jeho nejvyšší umístění v singlovém žebříčku ATP bylo 42. místo, kterého dosáhl v roce 1983. Během své kariéry dokázal porazit několik světových jedniček a špičkových hráčů, což jen podtrhuje jeho schopnosti a psychickou odolnost. Jedním z jeho nezapomenutelných momentů byla výhra nad tehdejší světovou jedničkou, Američanem Johnem McEnroeem, na turnaji v Tokiu v roce 1983. Tento duel se stal legendárním a ukázal, že Lewis je schopen porazit kohokoliv, pokud je ve své nejlepší formě. Jeho schopnost podat mimořádný výkon proti favoritům mu vynesla přezdívku „zabiják favoritů“.
Lewisova kariéra však nebyla jen o vítězstvích. Jako mnoho tenistů čelil i on zraněním a obdobím, kdy se mu nedařilo. Přesto se vždy dokázal vrátit na kurty s novou energií a odhodláním. Jeho houževnatost a neústupnost ho odlišovaly od ostatních a inspirovaly mnoho mladých tenistů na Novém Zélandu. Po skončení profesionální kariéry se Lewis nadále věnoval tenisu. Působil jako trenér, mentor a v posledních letech se aktivně podílí na rozvoji juniorského tenisu na Novém Zélandu. Jeho zkušenosti a láska k tomuto sportu jsou neocenitelné pro novou generaci hráčů, kteří se snaží navázat na jeho úspěchy.
Chris Lewis je symbolem novozélandského sportovního ducha. Jeho kariéra byla plná vzestupů a pádů, ale nikdy neztratil svou vášeň pro tenis. Jeho schopnost bojovat až do poslední chvíle, jeho respekt k soupeřům a jeho oddanost sportu ho činí oblíbenou postavou mezi fanoušky i kolegy. I když jeho jméno možná není na prvních stránkách novin tak často jako v dobách jeho největší slávy, jeho odkaz žije dál v srdcích těch, kteří ocenili jeho talent, jeho bojovnost a jeho nezlomnou vůli.
Jeho životopis je důkazem toho, že i bez neustálých triumfů na Grand Slamech lze dosáhnout významných úspěchů a zanechat trvalou stopu. Chris Lewis je pro Nový Zéland více než jen bývalý tenista; je to legenda, která inspirovala a stále inspiruje generace.