David Nalbandian, rodák z argentinského Córdoby, se narodil 1. ledna 1982 a na tenisových kurtech zanechal nesmazatelnou stopu. Jeho kariéra, plná vzestupů a pádů, divokých výbuchů emocí i nesporného talentu, ho katapultovala mezi nejvýraznější postavy argentinského tenisu a zároveň mezi respektované hráče světové špičky. Nalbandian nebyl typickým raketovým tenistou, který by soupeře drtil neustálou silou. Jeho hra byla spíše o precizní technice, vynikajícím pohybu po kurtu, skvělé obraně a schopnosti měnit rytmus hry. Byl to hráč, který dokázal frustrovat i ty nejlepší, a jeho zápasy často připomínaly šachovou partii, kde každý tah byl pečlivě promyšlen.
Jeho profesionální kariéra začala v roce 1999 a od počátku bylo jasné, že se jedná o talentovaného hráče s velkým potenciálem. První výraznější úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. V roce 2001 se probojoval do čtvrtfinále Australian Open, což byl jeho první grandslamový úspěch. Následující rok byl pro Nalbandiana zlomový. Dokázal se probojovat do finále Wimbledonu, kde jej porazil pouze legendární Lleyton Hewitt. Tento úspěch mu otevřel dveře do absolutní světové špičky a jeho jméno se začalo skloňovat ve všech tenisových kuloárech.
V roce 2005 Nalbandian dosáhl svého kariérního vrcholu, když ovládl Turnaj mistrů (ATP Finals). Ve finále porazil tehdejší světovou jedničku Rogera Federera, což byl pro mnohé šok a pro Argentince obrovský triumf. V tom samém roce se také probojoval do semifinále Australian Open a byl součástí argentinského týmu, který vyhrál Davis Cup. Tato sezóna ho definitivně zařadila mezi elitu a potvrdila jeho schopnost porazit kohokoliv na světě. Jeho hra byla v té době na vrcholu, kombinovala agresivitu s neuvěřitelnou defenzivní jistotou a precizními údery.
Nalbandianova kariéra však nebyla poznamenána pouze úspěchy. Byl také známý svou temperamentní povahou, která mu občas způsobovala problémy. Jeho frustrace z prohraných míčů či sporných rozhodnutí sudích se často projevovala viditelnými gesty, ať už šlo o křik, nebo občas i o fyzické projevy, jako bylo kopnutí do reklamního panelu, za které dostal vysokou pokutu a diskvalifikaci z turnaje v Madridu v roce 2002. Tato událost mu sice vynesla nelichotivou přezdívku El Chino (Číňan) kvůli jeho asijskému vzhledu, ale zároveň ukázala jeho vášnivou a někdy až nekontrolovatelnou povahu. Navzdory těmto výbuchům si však vždy zachovával respekt soupeřů i fanoušků díky svému férovému přístupu na kurtu a obrovské bojovnosti.
Další významné úspěchy přišly v roce 2007, kdy se opět dostal do finále Wimbledonu, tentokrát však nestačil na Novaka Djokoviče. V následujících letech se stále držel na předních pozicích světového žebříčku, i když jeho výkony byly ovlivněny častými zraněními. Zejména problémy s bokem ho opakovaně trápily a několikrát si musel dát dlouhou pauzu. Přesto se vždy dokázal vrátit a předvést kvalitní tenis. Jeho schopnost regenerace a psychická odolnost byly v těchto momentech klíčové.
Jeho rivalita s Rogerem Federerem patřila k nejsledovanějším v tenisovém světě. Nalbandian dokázal Federera v několika klíčových zápasech porazit, a to často v napínavých bitvách, které gradovaly do posledního míče. Toto mu vyneslo přezdívku Federerův kat, neboť byl jedním z mála hráčů, kteří s ním dokázali držet krok a občas ho i porazit. Jeho vítězství na Turnaji mistrů v roce 2005 proti Federerovi je toho zářným příkladem.
V průběhu své kariéry si Nalbandian připsal celkem 11 titulů ATP, včetně dvou turnajů Masters 1000 (Madrid 2005, Paříž 2007). Jeho nejvyšší postavení na světovém žebříčku bylo 3. místo, kterého dosáhl v roce 2006. Jeho herní styl, charakterizovaný precizním forhendem, skvělým bekhendem po čáře a neuvěřitelnou schopností vracet míče, byl pro soupeře vždy velkou výzvou. Dokázal se přizpůsobit různým povrchům a na antuce i na tvrdém povrchu předváděl vynikající výkony.
Po několika letech bojů se zraněními a s klesající výkonností se David Nalbandian rozhodl ukončit svou profesionální kariéru v říjnu 2013. Jeho odchod ze scény byl pro mnoho fanoušků smutnou zprávou, ale zároveň pochopitelným krokem vzhledem k jeho dlouhé a náročné kariéře. Po ukončení aktivní kariéry se věnuje různým projektům, včetně organizace tenisových exhibic a trénování mladých talentů. Jeho odkaz v argentinském tenisu je však nezpochybnitelný. Spolu s dalšími hvězdami jako Guillermo Vilas a Gabriela Sabatini ho považuje za jednoho z největších argentinských tenistů všech dob.
David Nalbandian byl a zůstává ikonou argentinského tenisu. Jeho královský styl hry, jeho vášeň a bojovnost na kurtu si získaly srdce fanoušků po celém světě. Byl to hráč, který dokázal inspirovat novou generaci argentinských tenistů a ukázal, že s talentem, tvrdou prací a odhodláním lze dosáhnout nejvyšších cílů. Jeho příběh je důkazem toho, že i přes překážky a zranění lze v životě uspět a zanechat za sebou nezapomenutelnou stopu.