V historii tenisu se skrývá nespočet příběhů o hvězdách, které zazářily a zanechaly nesmazatelnou stopu. Některá jména jsou známa široké veřejnosti, jiná se stala legendami v úzkých kruzích fanoušků. Mezi ty druhé, méně probádané, ale přesto významné, patří i Američan Dick Savitt. Jeho kariéra, byť nebyla tak dlouhá a zářivá jako u některých jeho současníků, přinesla nezapomenutelné momenty a úspěchy, které si zaslouží připomenutí. Savitt nebyl typickým tenisovým hrdinou, který by se proslavil svou divokou hrou či kontroverzními výstupy. Byl to spíše tichý bojovník, jehož síla spočívala v precizním technickém provedení, nezdolné vůli a chladné hlavě v klíčových momentech zápasů.
Richard „Dick“ Savitt se narodil 4. března 1927 v Bayonne, New Jersey. Už od mládí projevoval nadání pro sport, ale tenis si ho získal svou komplexností a strategickou hloubkou. Jeho tenisová dráha začala na univerzitě, kde studoval a zároveň rozvíjel své dovednosti. Univerzitní tenisová scéna v USA byla v té době silným líhní budoucích profesionálů a Savitt se v ní rychle prosadil. Jeho styl hry byl charakteristický svou všestranností. Byl silný na obou stranách kurtu, disponoval přesným servisem a dobrou hrou na síti. Nejdůležitější ale bylo jeho mentální odolnost. V dobách, kdy se zápasy často rozhodovaly v dlouhých a napínavých výměnách, byl Savitt schopen udržet koncentraci a neudělat chybu, když na tom nejvíce záleželo.
Vrchol Savittovy kariéry přišel v první polovině padesátých let. V roce 1951 se mu podařilo něco mimořádného – vyhrál Wimbledon. Tento triumf byl pro Američana, který nebyl považován za hlavního favorita, překvapením. Savitt na londýnské trávě předváděl konzistentní a sebevědomou hru. Ve finále porazil Australana Kena McGregora v poměru 6:4, 6:4, 6:4. Jeho vítězství na Wimbledonu bylo prvním americkým triumfem na tomto prestižním turnaji po dlouhých 20 letech a zapsalo ho do tenisové historie. Tento úspěch nebyl náhodný. Během turnaje si poradil s řadou zkušených soupeřů a prokázal, že je schopen konkurovat nejlepším na světě.
Dalším významným úspěchem v Savittově kariéře bylo vítězství na Australian Open v roce 1951. Tento triumf, který následoval po jeho wimbledonském úspěchu, potvrdil jeho pozici mezi světovou elitou. Jeho schopnost adaptovat se na různé povrchy a podmínky byla obdivuhodná. Zatímco Wimbledon se hraje na trávě, Australian Open se hraje na tvrdém povrchu, což vyžaduje odlišný styl hry. Savitt ukázal, že dokáže dominovat na obou typech kurtů, což bylo v té době poměrně vzácné. Jeho vítězství na dvou grandslamových turnajech v jednom roce bylo obrovským úspěchem a učinilo z něj jednoho z nejlepších hráčů své generace.
Savittova kariéra nebyla omezena pouze na grandslamové turnaje. Úspěšně se prosazoval i na dalších významných turnajích a získal řadu titulů. V roce 1952 se dostal do finále French Open, kde podlehl svým silným soupeřům. Jeho konzistentní výkony na vrcholné úrovni mu přinesly uznání od fanoušků i odborníků. Byl známý svou profesionalitou a sportovním chováním na kurtu i mimo něj. Nikdy se neuchyloval k teatrálním gestům nebo neférovým praktikám. Jeho hra byla založena na čistém talentu a tvrdé práci.
Po ukončení aktivní kariéry se Dick Savitt věnoval různým činnostem spojeným s tenisem. Působil jako trenér a později se zapojil do organizace tenisových turnajů. Jeho zkušenosti a znalosti byly cenné pro rozvoj tohoto sportu. Přestože jeho jméno možná není tak často zmiňováno v současných diskusích o tenisových legendách, jeho odkaz je nepopiratelný. Savitt byl hráčem, který dokázal dosáhnout vrcholu a zapsat se do historie tenisu svými výkony. Jeho triumfy na Wimbledonu a Australian Open jsou dodnes připomínkou jeho talentu a nezdolné vůle.
Dick Savitt zemřel 17. ledna 2012 ve věku 84 let. Jeho život byl naplněn láskou k tenisu a oddaností tomuto sportu. Zanechal za sebou stopu jako jeden z významných amerických tenistů své doby, jehož jméno je spojeno s jedním z nejprestižnějších turnajů světa. Zapomenutý šampion, jehož příběh si zaslouží být připomenut.