V historii tenisu existuje mnoho jmen, která rezonují dodnes – Borg, McEnroe, Federer, Navrátilová. Existují však i ti, jejichž hvězda sice zářila jasně, ale jejich odkaz se postupem času vytratil do zapomnění. Jedním z takových hráčů byl i Dick Skeen, americký tenista, který na přelomu 40. a 50. let 20. století patřil k absolutní světové špičce. Jeho kariéra, ačkoliv nebyla poznamenána tituly z Grand Slamů v singlu, představuje fascinující příběh talentu, odhodlání a také bohužel i předčasného konce.
Richard „Dick“ Skeen se narodil 10. března 1929 v San Diegu v Kalifornii. Již od mládí projevoval mimořádný talent pro tenis. Jeho herní styl byl charakteristický agresivitou, silným servisem a výbornou hrou na síti. V době, kdy dominoval antukový tenis, Skeen preferoval rychlé povrchy a jeho hra byla předurčena pro travnaté kurty Wimbledonu a amerických turnajů. Jeho rané úspěchy na juniorských turnajích naznačovaly velkou budoucnost. Již v mladém věku se prosadil v silné americké konkurenci a stal se jedním z nejnadějnějších talentů své generace.
Vstup do profesionálního tenisu Skeen zaznamenal v době, kdy amatérský a profesionální tenis ještě nebyly zcela odděleny. Debutoval na velkých turnajích v polovině 40. let a rychle na sebe upozornil. Jeho největší úspěchy přišly na konci 40. let a na začátku 50. let. V roce 1949 se probojoval do čtvrtfinále Wimbledonu, kde podlehl pozdějšímu vítězi Bobu Falkenburgovi. Stejného roku dosáhl i čtvrtfinále na US Championships (dnešní US Open), kde nestačil na Budge Pattyho. Tyto výsledky ho zařadily mezi nejlepší hráče světa.
Skeen vynikal nejen v singlu, ale také ve čtyřhře. Společně s americkými kolegy dosahoval významných úspěchů. Jeho partnerství s dalšími talentovanými hráči přinášelo medailové úspěchy na mezinárodních turnajích. Ačkoliv jeho jméno není spojováno s tituly z Grand Slamů v singlu, jeho konzistentní výkony a schopnost porážet ty nejlepší hráče své doby svědčí o jeho výjimečnosti. V dobových reportážích byl často chválen pro svůj dynamický styl a bojovnost. Byl známý svou fyzickou připraveností a vytrvalostí na kurtu, což mu umožňovalo odehrát dlouhé a náročné zápasy.
Jeho kariéra však nabrala nečekaný směr. V roce 1952, ve svých pouhých 23 letech, byl Dick Skeen povolán do Korejské války. Tato povinnost znamenala pro jeho tenisovou kariéru drastický přelom. Vojenská služba ho odtrhla od tréninku a turnajů, čímž se přerušil jeho profesní růst v nejlepších letech. Návrat z války již nebyl takový, jaký si mnozí slibovali. Ačkoliv se Skeen pokusil o návrat na tenisové kurty, jeho bývalá forma již nebyla plně obnovena. Zranění a absence dlouhodobého tréninku se projevily.
Po ukončení vojenské služby se Skeen ještě několikrát objevil na menších turnajích, ale již nedosáhl na dřívější úspěchy. Jeho slibně rozvíjející se kariéra byla bohužel předčasně ukončena okolnostmi, které nemohl ovlivnit. Jeho příběh je tak symbolem mnoha talentovaných sportovců, jejichž kariéry byly přerušeny nebo ukončeny kvůli vnějším okolnostem, jako jsou války nebo vážná zranění. Dick Skeen tak zůstal v paměti tenisových historiků a fanoušků jako „co by kdyby“ – hráč, který měl potenciál dosáhnout ještě větších výšin.
Dick Skeen zemřel v roce 1988. Jeho jméno se dnes na předních stránkách tenisových magazínů neobjevuje, ale jeho odkaz je stále přítomný v kronikách amerického tenisu 40. a 50. let. Byl to hráč s velkým srdcem, talentem a potenciálem, který byl bohužel zmařen. Jeho příběh připomíná, jak křehká může být sportovní kariéra a jak nepředvídatelný může být život. Dick Skeen byl na krátký, ale intenzivní okamžik, jedním z nejlepších na světě. Jeho jméno si zaslouží být připomínáno.