Příběhy o sportovních hvězdách, které se z ničeho vyšvihnou na vrchol, fascinují lidstvo odnepaměti. Edwin Faulkner, tenista, jehož jméno kdysi rezonovalo na všech tenisových kurtech světa, je jedním z těch, kteří dokázali okouzlit miliony fanoušků svou neuvěřitelnou hrou a charismatem. Jeho kariéra, byť poznamenaná i stíny, je ukázkou mimořádného talentu, nezdolné vůle a křehkosti lidské psychiky pod tlakem slávy.
Edwin Faulkner se narodil v nenápadné rodině v menším městě na severu Anglie. Již od útlého dětství se projevoval jeho mimořádný zájem o tenis. Zatímco si ostatní děti hrály s míčky na písku, Edwin trávil hodiny a hodiny na místním, často poněkud zanedbaném, tenisovém kurtu. Jeho první raketa byla stará, otlučená a pro něj obrovská, ale to mu nijak nebránilo v rozvíjení základních úderů. Jeho otec, sám bývalý amatérský hráč, v něm brzy rozpoznal potenciál a začal mu věnovat zvýšenou pozornost. Tréninky byly náročné, ale Edwinova vášeň pro hru byla silnější než jakákoli únava. Již v pubertě začal sbírat první úspěchy na regionálních turnajích a jeho jméno se začalo objevovat v lokálních novinách.
Průlom v jeho kariéře nastal poměrně brzy. V sedmnácti letech se mu podařilo postoupit do kvalifikace Wimbledonu, nejprestižnějšího tenisového turnaje světa. Ačkoli nedokázal postoupit do hlavní soutěže, jeho odvážná hra a nebojácný přístup zaujaly skauty i fanoušky. To byl začátek jeho profesionální kariéry, která se rozvíjela raketovým tempem. Vstup do světa profesionálního tenisu nebyl snadný. Cestování, neustálý tlak, konkurence – to vše vyžadovalo obrovskou psychickou odolnost. Edwin však prokázal, že je zocelený a rychle si zvykl na náročný život profesionálního sportovce. Jeho styl hry byl charakteristický agresivními a přesnými údery od základní čáry, skvělým servisem a neuvěřitelnou fyzickou kondicí. Dokázal se adaptovat na různé povrchy a porážel i mnohem zkušenější hráče.
Vrchol jeho kariéry přišel na přelomu tisíciletí. V tomto období Edwin Faulkner dominoval světovému tenisu. Vyhrál několik grandslamových turnajů, včetně Wimbledonu, Australian Open a French Open. Jeho souboje s tehdejšími rivaly patřily k vrcholům tenisové historie. Každé jeho vítězství bylo oslavováno jako národní svátek. Stal se idolem milionů, jeho podobizny zdobily obálky časopisů a jeho tvář byla synonymem úspěchu. Finanční zisky z turnajů, sponzorské smlouvy a reklamní kampaně z něj udělaly jednoho z nejbohatších sportovců světa. Žil život plný luxusu, cestoval po celém světě a užíval si slávy, kterou si tvrdou prací a talentem vydobyl.
Nicméně, s obrovskou slávou přichází i obrovský tlak. Dlouhé roky na vrcholu vyčerpávají. Edwin začal pociťovat únavu, nejen fyzickou, ale i psychickou. Neustálá pozornost médií, očekávání fanoušků, potřeba neustále podávat nejlepší výkony – to vše se na něm podepsalo. Začaly se objevovat spekulace o jeho soukromém životě, které byly často zveličovány a zkreslovány. Edwin, který byl vždy spíše introvertní povahy, se s tímto neustálým zájmem o svou osobu vyrovnával těžko. Začal se stahovat do sebe, jeho výkony na kurtech začaly být méně konzistentní. Na tiskových konferencích působil unaveně a občas i podrážděně. Jeho kdysi tak bezstarostný úsměv se na jeho tváři objevoval čím dál méně často.
Jeho kariéra byla poznamenána i několika zraněními, která si vyžádala delší pauzy. Tyto pauzy mu sice umožnily regeneraci, ale zároveň znamenaly ztrátu tempa a obtížnější návrat do světové špičky. Během jedné z takových pauz se začaly objevovat i zprávy o jeho problémech s alkoholem. Ačkoli je důležité oddělovat profesionální kariéru od soukromého života, v případě sportovců na vrcholové úrovni je tato hranice často tenká. Alkohol se stal pro něj únikem před tlakem a stresem, ale zároveň mu bránil v plném návratu k jeho bývalé formě. Jeho fanoušci s obavami sledovali, jak se jejich idol postupně propadá.
V posledních letech své kariéry se Edwin Faulkner snažil o comeback. Vrátil se na některé menší turnaje, ale bylo zřejmé, že už to není ten dřívější dominantní hráč. Jeho tělo ho neposlouchalo tak jako dříve a psychická síla již nebyla tak pevná. V roce 2010, po prohře v prvním kole na turnaji v rodné Anglii, Edwin Faulkner oznámil konec své profesionální kariéry. Bylo to smutné, ale zároveň nevyhnutelné rozhodnutí. Rozloučil se s tenisem, sportem, který mu dal všechno, ale zároveň si od něj vzal i hodně.
Po ukončení kariéry se Edwin Faulkner stáhl z veřejného života. Žije v ústraní, daleko od světel reflektorů. Občas se objeví informace o jeho účasti na charitativních akcích nebo o jeho práci s mladými talentovanými tenisty, kterým se snaží předat své zkušenosti. Jeho životní příběh je varováním i inspirací. Ukazuje, jak křehká může být cesta na vrchol a jak důležité je najít rovnováhu mezi ambicemi a osobním štěstím. Edwin Faulkner zůstane v paměti fanoušků jako jeden z nejtalentovanějších tenistů své generace, jehož jméno je navždy spjato s érou zlatého věku tenisového sportu.