V bohaté historii tenisu existuje mnoho jmen, která se zapsala nesmazatelným písmem do kronik tohoto sportu. Někteří se proslavili svými rekordy, jiní neuvěřitelnými comebacky, a další zase svou dlouhověkostí na vrcholku. Pak jsou tu však i ti, jejichž jména možná nejsou tak všeobecně známá, přestože jejich úspěchy byly v kontextu své doby nesporné. Elwood Cooke, americký tenista, který zazářil především v období mezi dvěma světovými válkami, patří právě do této druhé kategorie. Jeho životní příběh je fascinujícím pohledem na tenisovou éru, která se od té dnešní liší v mnoha ohledech, a přesto v sobě nese univerzální prvky odhodlání, talentu a vášně pro hru.
Elwood J. Cooke se narodil 5. ledna 1904 v kalifornském Los Angeles. Již od mládí projevoval nadání pro sport, ale tenis se stal jeho osudem. V době, kdy profesionální tenis ještě nebyl tak rozvinutý a většina špičkových hráčů se pohybovala v amatérském prostředí, Cooke si vybudoval pověst jednoho z nejlepších. Jeho styl hry byl charakteristický svou všestranností a silným úderem. Byl známý svou precizní hrou od základní čáry, ale dokázal se prosadit i u sítě. Jeho mentální odolnost a schopnost zvládat tlak v klíčových momentech mu často dopomáhaly k vítězství.
Vrchol jeho amatérské kariéry nastal v letech 1937 a 1938. V roce 1937 se Cooke dokázal probojovat do finále dvouhry na prestižním turnaji Wimbledon. Ačkoliv v samotném finále podlehl zkušenějšímu Donaldu Budgeovi, jeho cesta do závěrečného zápasu byla důkazem jeho výjimečných schopností. Budge, který je považován za jednoho z největších tenistů všech dob, byl v té době na vrcholu své formy a Cooke mu dokázal vzdorovat. Tento úspěch nebyl ojedinělý. V témže roce, společně s Američanem Georgem T. L. Prattem, vyhrál Cooke čtyřhru na US National Championships (předchůdce US Open), což je jeden z nejprestižnějších amatérských turnajů té doby. Toto vítězství v deblové soutěži jen podtrhlo jeho komplexnost a schopnost uspět v různých disciplínách.
Rok 1938 byl pro Cookeho rovněž úspěšný. Opět se dostal do semifinále Wimbledonu, kde tentokrát nestačil na dalšího amerického velikána, Franka Perryho. Jeho konzistentní výkony na grandslamových turnajích v letech 1937 a 1938 jej definitivně zařadily mezi elitu světového amatérského tenisu. V té době byly grandslamy jedinými turnaji, které měly skutečný mezinárodní význam a přitahovaly nejlepší hráče z celého světa. Vítězství na těchto turnajích bylo vrcholem kariéry pro každého amatérského tenistu a Cooke se k nim mnohokrát přiblížil.
Kromě individuálních úspěchů se Cooke prosadil i v týmových soutěžích. V roce 1937 byl součástí amerického týmu, který se účastnil Davis Cupu. Davis Cup byl v té době považován za nejvýznamnější týmovou soutěž v tenise a jeho vítězství přinášelo národní hrdost. Cooke přispěl k úspěchu amerického týmu svými výkony a ukázal, že je schopen podávat skvělé výkony i pod tlakem týmové zodpovědnosti. Jeho účast v Davis Cupu byla oceněním jeho postavení ve světovém tenise.
Život Elwooda Cooka byl úzce spjat s Kalifornií, kde se narodil a vyrůstal. Vzhledem k tomu, že tenis byl v té době převážně amatérským sportem, mnoho hráčů se muselo věnovat i jiným profesím, aby si zajistilo živobytí. Cooke nebyl výjimkou. Po skončení své aktivní kariéry se věnoval trenérství a propagaci tenisu. Jeho znalosti a zkušenosti byly cenné a pomáhal vychovávat nové generace hráčů. V pozdějších letech se Cooke věnoval také správě sportovních zařízení a organizaci tenisových turnajů. Jeho celoživotní oddanost tomuto sportu je patrná z jeho dlouhé a aktivní účasti v tenisovém světě.
Je důležité si uvědomit kontext doby, ve které Cooke působil. Amatérský tenis byl velmi prestižní a turnaje jako Wimbledon a US National Championships byly vrcholem sportovní sezóny. Hráči jako Cooke se museli potýkat s omezenými možnostmi cestování, jiným vybavením a odlišnou taktikou hry. V době před érou profesionálních okruhů a obrovských prize money byl tenis spíše záležitostí vášně a sportovního ducha. Cooke byl jedním z těch, kteří tuto éru formovali a zanechali v ní svou stopu.
Elwood Cooke zemřel 1. března 2004 ve věku 100 let. Jeho dlouhý život mu umožnil vidět obrovský vývoj tenisu, od amatérských klání až po globální profesionální sport, jak ho známe dnes. Ačkoliv jeho jméno možná není tak často zmiňováno v současných diskusích o tenisových legendách, jeho přínos k tomuto sportu v jeho klíčové fázi rozvoje je nepopiratelný. Jeho úspěchy na grandslamových turnajích a jeho účast v Davis Cupu jej řadí mezi významné postavy tenisové historie. Elwood Cooke je připomínkou doby, kdy se tenis hrál s jiným přístupem, ale se stejnou vášní a touhou po vítězství, které pohánějí sportovce dodnes.