V historii tenisu se objevila řada legendárních jmen, od Rogera Federera a Rafaela Nadala po Serenu Williamsovou a Steffi Grafovou. Nicméně, mnohem dříve, v samotných počátcích profesionálního tenisu, se prosadil muž, jehož jméno dnes zná jen úzký okruh tenisových historiků. Byl jím Ernest Lewis, britský tenista, který v první dekádě 20. století patřil k absolutní světové špičce a zanechal nesmazatelnou stopu v dějinách tohoto sportu, ačkoli jeho odkaz byl postupem času poněkud zastíněn pozdějšími hvězdami. Lewisův život a kariéra představují fascinující pohled na tenis v době jeho formování, kdy se z rekreační zábavy gentlemanů stával stále více organizovaný a konkurenční sport.
Ernest Lewis se narodil v Anglii v roce 1875. Přesné detaily jeho raného života nejsou v historických záznamech tak detailně popsány, jak bychom si mohli přát, nicméně je zřejmé, že se k tenisu dostal ve věku, kdy se tento sport těšil značné popularitě mezi vyššími společenskými vrstvami. V té době byl tenis, tehdy známý jako lawn tennis, ještě relativně mladým sportem, který se vyvinul z tradiční hry zvané „jeu de paume“. Jeho pravidla a vybavení procházely neustálým vývojem a tehdejší turnaje, ačkoli nebyly tak medializované jako dnes, představovaly vrchol sportovního klání pro tehdejší elitu.
Lewisova kariéra začala nabírat na obrátkách na přelomu 19. a 20. století. Jeho talent a odhodlání mu brzy zajistily místo mezi nejlepšími hráči své generace. V té době byl tenisový svět dominován především britskými hráči, kteří se těšili výhodě domácího prostředí a tradice. Lewis se dokázal prosadit v této silné konkurenci a začal sbírat významné úspěchy na domácích i mezinárodních turnajích. Jeho styl hry byl charakterizován precizností, výbornou taktikou a neúnavnou prací na kurtu. Nebyl známý pro drtivý servis či neuvěřitelnou sílu úderů, ale spíše pro svou schopnost udržet míč ve hře, strategicky umisťovat údery a využívat slabin soupeře.
Největší úspěchy Ernesta Lewise spadají do prvních let 20. století. V roce 1902 se mu podařilo zvítězit na prestižním turnaji v Leedsu, což byl jeden z významných předchůdců dnešních grandslamových turnajů. Jeho vrcholnou sezónou se stala sezóna 1903, kdy dosáhl svého největšího triumfu – vítězství ve Wimbledonu. Ve finále porazil svého krajana Reginalda Dohertyho, jednoho z nejslavnějších tenistů té doby. Toto vítězství bylo pro Lewise obrovským úspěchem a potvrdilo jeho postavení mezi světovou elitou. Získání titulu na Wimbledonu bylo v té době snem každého tenisty a Lewis si tak zajistil nesmrtelnost v tenisové historii.
Po triumfu ve Wimbledonu Lewis pokračoval v úspěšných vystoupeních na turnajích po celém světě. Dokázal si připsat další významná vítězství a pravidelně se umisťoval na předních pozicích. Jeho kariéra byla poznamenána konzistencí a schopností adaptovat se na různé povrchy a herní styly soupeřů. I když se nejednalo o tak dlouhou a dominantní kariéru, jakou známe od některých pozdějších legend, jeho vliv na tehdejší tenis byl nepopiratelný. Pomohl formovat sportovní tradice a ukázal, že preciznost a taktika mohou být stejně účinné jako hrubá síla.
Je důležité si uvědomit kontext doby, ve které Ernest Lewis působil. Tenis byl tehdy mnohem méně komerčně orientovaný než dnes. Hráči si často financovali své cesty na turnaje sami a profesionální status byl vnímán jinak. Přestože Lewis dosáhl vrcholu ve Wimbledonu, jeho sláva nebyla srovnatelná s masovou popularitou dnešních sportovních hvězd. Média nebyla tak rozvinutá a dosah informací byl omezený. Přesto si Lewis získal respekt a obdiv svých současníků a jeho jméno bylo v tehdejším tenisovém světě skloňováno s úctou.
Po skončení své aktivní kariéry se Ernest Lewis pravděpodobně věnoval tenisu i nadále, ať už jako trenér, funkcionář nebo prostý nadšenec. Detaily jeho pozdějšího života jsou opět zahaleny tajemstvím, což je v případě mnoha osobností z této éry běžné. Postupem času, s nástupem nových generací tenistů a změnami v samotném sportu, začala jeho sláva slábnout a jeho jméno se vytratilo z povědomí široké veřejnosti. To však nic nemění na faktu, že Ernest Lewis byl jedním z prvních skutečných šampionů moderního tenisu, který si zaslouží uznání za své výkony a přínos pro tento sport.
Příběh Ernesta Lewise je připomínkou toho, že tenis má bohatou a fascinující historii, která sahá mnohem dál, než si mnozí z nás uvědomují. Jeho vítězství ve Wimbledonu v roce 1903 zůstává jedním z nejvýznamnějších úspěchů v historii britského tenisu. Ačkoli jeho jméno dnes možná nezaznívá tak často jako jména jeho slavnějších následovníků, jeho odkaz jako zapomenutého šampiona z počátku 20. století si zaslouží být připomínán.