V dějinách tenisu se objevuje nespočet legendárních jmen, jejichž výkony navždy zapsala do kronik tohoto sportu. Někteří jsou opředení mýty, jiní zase symbolem neuvěřitelné vytrvalosti a dominance. Existují však i osobnosti, jejichž sláva, ačkoliv byla kdysi zářivá, postupem času pohasla a dnes jsou připomínány jen úzkému okruhu znalců. K takovým postavám bezesporu patří Ernest Renshaw, britský tenista, který na přelomu 19. a 20. století patřil k absolutní světové špičce, ovšem jeho jméno dnes již není tak běžně skloňováno jako jména jeho slavnějších následovníků. Renshaw nebyl jen talentovaným hráčem, ale také součástí tenisové dynastie, která na sebe upozornila v raných dobách tohoto sportu, kdy se z něj teprve stával celosvětově oblíbený fenomén.
Ernest Renshaw se narodil v roce 1861 v Anglii, tedy v době, kdy tenis, tehdy ještě známý jako „lawn tennis“, zažíval svůj boom. Přesné detaily jeho raného života a začátků s raketou nejsou tak detailně zdokumentovány jako u moderních sportovců, ale je zřejmé, že se sportu věnoval s velkou vášní. Jeho talent se projevil poměrně brzy a brzy se začal prosazovat v místních i národních turnajích. Spolu se svým bratrem-dvojčetem Williamem Renshawem tvořili nerozlučnou dvojici, která se stala postrachem tenisových kurtů. V té době ještě neexistovala profesionální tenisová dráha v dnešním slova smyslu, a tak se hráči často účastnili amatérských turnajů, kde se utkávali o prestiž a drobné finanční odměny. Bratři Renshawové se rychle stali známými pro svou sílu, preciznost a nekompromisní styl hry, který jim přinášel jedno vítězství za druhým.
Největší slávu si Ernest Renshaw, stejně jako jeho bratr, vydobyl na nejslavnějším tenisovém turnaji světa – Wimbledonu. Ačkoliv je často zmiňován především William Renshaw jako sedminásobný vítěz mužské dvouhry na Wimbledonu, Ernest nebyl o nic méně úspěšný. Ernest Renshaw dokázal Wimbledon vyhrát celkem dvakrát, v letech 1883 a 1888. Jeho vítězství v roce 1883 bylo obzvláště významné, neboť v tenise té doby ještě neexistoval systém „Challenge Round“, který by automaticky nasazoval obhájce titulu do finále. Renshaw musel projít celým turnajem od prvního kola, což podtrhuje jeho vynikající formu a odhodlání. Jeho druhá wimbledonská trofej z roku 1888 pak potvrdila jeho pozici mezi elitou a ukázala, že jeho úspěchy nebyly náhodné. V té době byl tenis ještě značně odlišný od dnešního. Hrálo se s pomalejšími míčky, rakety byly těžší a kurtové povrchy se lišily. Přestože se jednalo o jinou éru, Renshawovy výkony v kontextu tehdejších podmínek byly mimořádné.
Kromě úspěchů ve dvouhře dosahoval Ernest Renshaw vynikajících výsledků i ve čtyřhře, kde často nastupoval po boku svého bratra Williama. Společně byli téměř nepřemožitelní a získali několik titulů na prestižních turnajích. Jejich souhra a vzájemné pochopení na kurtu byly legendární. Spolupráce bratrů Renshawových se stala symbolem týmové práce a ukázala, jak silné pouto může formovat úspěch ve sportu. Jejich společné triumfy na Wimbledonu, kde několikrát zvítězili ve čtyřhře, dodnes patří k nezapomenutelným momentům tenisové historie. Ačkoliv se jejich individuální úspěchy ve dvouhře mírně lišily, ve čtyřhře byli Renshawové skutečně dominantní silou.
Po ukončení své aktivní tenisové kariéry se Ernest Renshaw, podobně jako mnoho jeho současníků, stáhl z veřejného života a věnoval se jiným zájmům. Přesné detaily jeho pozdějšího života nejsou hojně známé, ale je zřejmé, že tenis v jeho životě zanechal nesmazatelnou stopu. Jeho přínos k rozvoji a popularizaci tohoto sportu v jeho raných dobách je nesporný. Ačkoliv dnes jeho jméno nemusí rezonovat v masovém povědomí, jeho dvojnásobné vítězství na Wimbledonu a celá řada dalších úspěchů jej řadí mezi významné postavy tenisové historie. Jeho příběh je připomínkou toho, že i v zapomnění se skrývají velké legendy, jejichž odkaz si zaslouží být připomínán.
Ernest Renshaw, zapomenutý šampion viktoriánské éry, zanechal ve světě tenisu nesmazatelnou stopu. Jeho dvojnásobné vítězství na Wimbledonu a společné úspěchy s bratrem Williamem jej navždy zařadily mezi nejvýznamnější hráče své doby. Jeho odkaz žije dál, byť v tichosti, jako připomínka zlaté éry tenisu.