Ernests Gulbis, lotyšský tenista, je jméno, které v tenisovém světě vzbuzuje směs obdivu a frustrace. Jeho kariéra je protkána momenty geniální hry, která naznačovala potenciál pro absolutní světovou špičku, ale také období propadů a kontroverzí, které mu zabránily v naplnění jeho neuvěřitelného talentu. Narodil se 30. srpna 1988 v Rize a od mládí se projevoval jako mimořádně nadaný sportovec. Tenis ho okouzlil relativně brzy a jeho rodina, která měla k tenisu blízko – jeho otec Ainars Gulbis byl profesionální fotbalista a matka Lilita Gulbe bývalá profesionální tenistka – ho v jeho zájmu plně podporovala. Už v juniorských letech Gulbis ukazoval, že má předpoklady stát se velkým hráčem. Jeho agresivní styl hry, silný servis a nebojácnost na kurtu ho odlišovaly od vrstevníků. V roce 2004 se stal juniorským mistrem Evropy a o rok později vyhrál juniorský Wimbledon ve dvouhře, což byl jasný signál o jeho potenciálu.
Profesionální kariéru zahájil v roce 2005 a rychle stoupal žebříčkem. Jeho první velký úspěch přišel v roce 2008, kdy se probojoval do čtvrtfinále French Open, kde podlehl pozdějšímu šampionovi Rafaelu Nadalovi. Tento výsledek ho katapultoval mezi světovou elitu a vyvolal nadšení fanoušků po celém světě. Gulbis byl považován za jednoho z největších talentů své generace, srovnávaný s hráči jako Novak Djokovič, Andy Murray či Juan Martín del Potro. Jeho hra byla často popisována jako „umění“, plná nečekaných úderů, razantního forhendu a schopnosti zahrát vítězný míč z jakékoliv pozice. Byl to hráč, který dokázal porazit kohokoliv, kdo se mu postavil do cesty, když měl svůj den. Jeho schopnost podat mimořádný výkon proti nejlepším hráčům světa se ukázala například v roce 2014, kdy na French Open porazil Rogera Federera v osmifinále, a následně se probojoval až do semifinále, kde podlehl Novaku Djokovičovi. Tento turnaj byl vrcholem jeho kariéry a ukázal, čeho je schopen, když dokáže zkrotit svou povahu a soustředit se na hru.
Nicméně, Gulbisova kariéra byla také poznamenána nestabilitou. Jeho psychická odolnost a schopnost udržet si koncentraci po celou dobu zápasu byly často předmětem diskusí. Nebylo neobvyklé vidět ho ztrácet trpělivost, projevovat emoce na kurtu, nebo dokonce působit dojmem, že mu na hře tolik nezáleží. Tyto momenty často vedly k nečekaným prohrám s mnohem níže postavenými soupeři, což frustrovalo nejen jeho fanoušky, ale pravděpodobně i jeho samotného. Jeho přístup k tréninku a profesionalitě byl také občas zpochybňován. Gulbis byl známý svou zálibou v nočním životě a občas se zdálo, že jeho mimo-tenisové aktivity ovlivňují jeho výkony na kurtu. Toto nesebevědomí a občasná lehkost, s jakou k tenisu přistupoval, mu v konečném důsledku zabránily v tom, aby se zařadil mezi absolutní legendy sportu, i přes jeho nesporný talent.
Navzdory těmto výzvám si Gulbis dokázal udržet místo mezi světovou padesátkou po mnoho let. Vyhrál šest titulů na okruhu ATP, včetně prestižního turnaje v Marseille v roce 2014, kde porazil Richarda Gasqueta ve finále. Jeho nejvyšší postavení v žebříčku bylo 10. místo, kterého dosáhl v červnu 2014. I když nikdy nezískal grandslamový titul, jeho schopnost konkurovat nejlepším hráčům světa a jeho atraktivní herní styl mu zajistily oddanou fanouškovskou základnu. Gulbis také reprezentoval Lotyšsko v Davis Cupu, kde se stal klíčovou postavou týmu a pomohl Lotyšsku postoupit do vyšších skupin soutěže. Jeho přítomnost na kurtu byla vždy zárukou napínavých zápasů, kde mohl kdykoliv překvapit a potrápit i ty největší favority.
V posledních letech se Gulbisova kariéra postupně blíží ke svému konci. I když již nedosahuje takových úspěchů jako v minulosti, stále se objevuje na turnajích a ukazuje záblesky své bývalé formy. Jeho životopis je příběhem o obrovském talentu, který se potýkal s vlastními démony. Ernests Gulbis je symbolem toho, že talent sám o sobě nestačí. K dosažení absolutní špičky je potřeba kombinace fyzické připravenosti, psychické odolnosti, disciplíny a neustálého zlepšování. Jeho kariéra je poučením a zároveň připomínkou toho, jak tenký je led mezi velkým šampionem a hráčem s nevyužitým potenciálem. Bezpochyby zanechal v tenisovém světě svou stopu a jeho jméno si fanoušci budou pamatovat pro jeho divokou, nespoutanou hru a momenty geniality, které předváděl na největších scénách.