V bohaté historii tenisových šampionů existuje mnoho jmen, která rezonují dodnes – Federery, Nadalové, Djokovićové, Williamsové. Ale stejně jako v jakékoli jiné oblasti života, i v tenise se objevují osobnosti, jejichž odkaz se postupem času vytrácí z povědomí širší veřejnosti, přestože jejich úspěchy byly v dané době mimořádné. Jedním z takových hráčů byl bezpochyby britský tenista Frank Hadow. Jeho jméno možná dnešním fanouškům nic neříká, ale v druhé polovině 19. století patřil mezi absolutní elitu a zanechal nesmazatelnou stopu v dějinách Wimbledonu.
Frank Hadow se narodil v roce 1844 v Londýně. V době, kdy tenis, jak ho známe dnes, teprve hledal svou podobu, byl Hadow jedním z průkopníků tohoto sportu. V 19. století se tenis hrál pod různými názvy a s odlišnými pravidly, ale s postupným standardizováním pravidel a vznikem moderního tenisového klubu All England Club ve Wimbledonu se začala psát nová éra. Hadow se stal jedním z prvních velkých britských talentů, který se na těchto počátcích podílel a dokázal se prosadit proti tehdejším nejlepším hráčům.
Frank Hadow se poprvé zapsal do historie Wimbledonu v roce 1872, kdy se zúčastnil prvního oficiálního turnaje, který se konal na slavných kurtech. V té době byl Wimbledon ještě v plenkách a formát turnaje byl odlišný od dnešního. Nebyl to klasický vyřazovací turnaj, ale spíše série výzev mezi nejlepšími hráči. Hadow se ukázal jako mimořádně talentovaný hráč s vynikající technikou a strategickým myšlením. Jeho styl hry, který se opíral o přesnost a vytrvalost, mu umožňoval dominovat nad mnoha soupeři.
Jeho skutečný triumf však přišel v roce 1873. V tomto roce se stal prvním hráčem v historii, který dokázal vyhrát Wimbledon bez toho, aby musel odehrát jediný zápas. Tento paradoxní úspěch byl dán tehdejšími pravidly turnaje. V té době platilo, že obhájce titulu z předchozího roku měl automaticky zajištěno místo ve finále. Pokud se však obhájce titulu turnaje nezúčastnil, bylo finále nahrazeno šampionátovým zápasem, kde se utkali dva nejlepší vyzyvatelé. V roce 1873 se obhájce titulu (kterým byl v roce 1872 právě Hadow) nezúčastnil, a proto se o titul utkali dva nejlepší hráči z kvalifikace. Hadow, který se jako obhájce titulu automaticky kvalifikoval do finále, neměl žádného soupeře a titul mu tak byl udělen bez boje. Tento způsob udělení titulu je dnes v tenisovém světě nepředstavitelný, ale tehdy to byla součást pravidel a Hadow se tak stal prvním britským šampionem Wimbledonu.
Po svém prvním titulu se Frank Hadow stal jedním z nejvýraznějších britských tenistů své doby. V roce 1874 se na Wimbledonu objevil znovu, tentokrát aby si svůj titul obhájil. A podařilo se mu to. Ve finále porazil Williama Marshallta a potvrdil svou pozici nejlepšího hráče na britské půdě. Jeho dominance na domácím turnaji byla zřejmá a Hadow se stal legendou Wimbledonu. Jeho jméno bylo skloňováno s respektem a obdivem.
Přestože jeho kariéra na Wimbledonu byla relativně krátká, Hadow zanechal v tomto turnaji nesmazatelnou stopu. Jeho dva tituly v řadě v raných fázích Wimbledonu jsou historickým milníkem. Po roce 1874 se však jeho účast na velkých turnajích postupně omezovala. Existuje několik teorií, proč tomu tak bylo. Jednou z nich je, že Hadow se rozhodl soustředit na jiné aspekty svého života, možná na své podnikání, nebo se jednoduše rozhodl odejít z vrcholového sportu, zatímco byl na vrcholu. Další spekulace hovoří o možných zdravotních problémech, které by mu bránily v dalším hraní na profesionální úrovni. Přesné důvody jeho odchodu z tenisové scény zůstávají dodnes nejasné a jsou předmětem diskuzí historiků sportu.
Frank Hadow byl jedním z těch hráčů, kteří pomohli položit základy moderního tenisu. Jeho úspěchy na Wimbledonu v době, kdy byl tento sport ještě v plenkách, jsou důkazem jeho výjimečného talentu a odhodlání. Ačkoli dnes již jeho jméno není tak často zmiňováno jako jména pozdějších legend, je důležité si připomínat osobnosti, které formovaly historii sportu, které milujeme. Hadowova éra na Wimbledonu byla krátká, ale intenzivní a jeho dva tituly v řadě jsou nezapomenutelným úspěchem. Jeho příběh nám připomíná, že i v zapomenutých kapitolách historie se skrývají fascinující osudy a významné sportovní výkony.