Jean Borotra, přezdívaný „Baskický Bomber“ nebo „Španěl“, byl jedním z nejvýraznějších a nejcharismatičtějších tenistů první poloviny 20. století. Jeho jméno je synonymem pro elegantní styl, neuvěřitelnou bojovnost a sportovního ducha, který si získal srdce fanoušků po celém světě. Byl součástí slavné „Čtyř mušketýrů“ (Les Quatre Mousquetaires), skupiny francouzských tenistů, kteří v meziválečném období dominovali světové scéně a přinesli Francii nespočet triumfů na nejprestižnějších turnajích.
Narodil se 13. srpna 1898 v Biarritzu, malebném městě na jihozápadě Francie, v regionu Baskicko, který se stal nedílnou součástí jeho identity. Jeho rodina měla s tenisem zkušenosti, což mu v počátcích usnadnilo vstup do tohoto sportu. Již od mládí se projevoval jako talentovaný a houževnatý hráč, který se nevzdával snadno. Jeho hra byla založena na skvělé práci nohou, vynikajícím voleji a neuvěřitelné schopnosti vracet prakticky nemožné míče. Často se hovoří o jeho „plachtícím“ pohybu po kurtu, který mu umožňoval pokrýt obrovské plochy a překvapit soupeře nečekanými útoky.
Borotrova kariéra zaznamenala vrchol ve 20. a na počátku 30. let 20. století. Spolu se svými krajany Henrim Cochetem, René Lacostem a Marcelem Dallardem vytvořili legendární tým. Společně dominovali Davis Cupu, kde Francii dovedli k několika triumfům, a také velkým Grand Slamovým turnajům. Borotra sám získal celkem dva tituly ve Wimbledonu (1924, 1926) a jeden titul na Roland Garros (1927). Kromě toho dosáhl několika finálových účastí a vítězství v jiných významných turnajích, což jen podtrhuje jeho výjimečné postavení ve světovém tenisu té doby.
Jeho styl hry byl často označován za „útočný“ a „kreativní“. Borotra nebyl typickým „power playerem“ moderní éry. Jeho síla spočívala spíše v preciznosti, rychlosti a schopnosti měnit rytmus hry. Jeho oblíbeným úderem byl volej, který prováděl s neuvěřitelnou lehkostí a přesností. Dokázal se skvěle pohybovat po síti a ukončovat výměny rychlými a efektivními voleji. Jeho servis sice nebyl nejsilnější, ale dokázal ho strategicky využívat k narušení soupeřovy hry. Byl také známý svou schopností hrát „kratší“ míče, které často zaskočily jeho protivníky.
Kromě svých sportovních úspěchů byl Jean Borotra také proslulý svou osobností. Byl známý svou zdvořilostí, gentlemanstvím a nakažlivým optimismem. Na kurtu působil vždy velmi energicky a často se usmíval, i když prohrával. Tato jeho pozitivní nálada mu získala přezdívku „veselý voják“ (the happy warrior). Jeho chování bylo vždy v souladu s etiketou a respektem k soupeři, což z něj učinilo oblíbence fanoušků a vzor pro mladší generace tenistů. Po kariéře se stal ambasadorem francouzského tenisu a věnoval se propagaci sportu.
Jeho přezdívka „Španěl“ se váže k jeho baskickému původu a stylu hry, který připomínal španělské tenisty, známé svou vášní a temperamentem. Borotra však byl typickým Francouzem, který dokázal skloubit eleganci, strategii a bojovnost. Jeho přítomnost na kurtu byla vždy zárukou napínavého a zábavného zápasu. Byl to tenista, který dokázal spojit individuální úspěchy s týmovým duchem, což je patrné z jeho úspěchů v Davis Cupu.
Jean Borotra zemřel 17. září 1994 ve věku 95 let, ale jeho odkaz žije dál. Je považován za jednu z nejvýznamnějších postav tenisové historie. Jeho jméno je navždy spojeno s „zlatým věkem“ francouzského tenisu. Jeho styl hry, jeho sportovní duch a jeho osobnost z něj učinily legendu, na kterou se nezapomíná. Borotra nebyl jen šampion, ale také gentleman, který ukázal, jak lze s grácií a úsměvem dobývat tenisové vrcholy.