V bohaté historii španělského tenisu, která je plná jmen legendárních hráčů, se objevuje i postava Jordiho Arreseho. Ačkoliv jeho jméno možná nefiguruje v samém čele kronik vedle Borgů, Federerů či Nadalů, jeho kariéra byla plná odhodlání, tvrdé práce a nezapomenutelných momentů, které si zaslouží připomenout. Arrese, narozený 14. března 1967 v Barceloně, se stal symbolem bojovnosti a vytrvalosti na antukových kurtech, které byly jeho domovinou.
Jeho profesní dráha začala v polovině osmdesátých let a jeho styl hry byl typicky španělský – silný forhend, skvělá práce nohou a neuvěřitelná psychická odolnost. Arrese nebyl ten typ hráče, který by se spoléhal na drtivé podání nebo nečekané údery. Jeho síla spočívala v trpělivosti, budování bodů a neustálém tlaku na soupeře. Na antuce, kde míček zpomaluje a odskok je vyšší, se Arrese cítil jako ryba ve vodě. Dokázal se přizpůsobit pomalejšímu tempu hry a využít jej ve svůj prospěch, často unavoval soupeře dlouhými výměnami a nutil je k chybám.
Během své kariéry, která trvala zhruba do konce devadesátých let, Arrese dosáhl několika významných úspěchů. Jeho největší triumf přišel v roce 1990, kdy se probojoval do finále prestižního turnaje ATP Masters Series v Monte Carlu. V semifinále porazil tehdejší světovou jedničku Ivana Lendla, což byl pro něj obrovský úspěch a potvrzení jeho kvality. Ve finále se pak utkal s Argentincem Alfonsem de Liguoriem, kterému nakonec podlehl ve čtyřech setech. Přestože se mu nepodařilo získat titul, postup do finále takto významného turnaje byl vrcholem jeho kariéry a zapsal ho mezi elitu světového tenisu.
Další významné momenty v jeho kariéře zahrnovaly několik titulů na menších turnajích ATP Tour. V roce 1989 vyhrál turnaj v Praze, kde se mu podařilo porazit ve finále tehdy vycházející hvězdu Petra Kordu. Tento triumf byl pro něj důležitý, protože mu dodal sebevědomí a ukázal, že dokáže porážet i mladší a talentované soupeře. Postupně sbíral další tituly, například v San Sebastianu v roce 1990, kde rovněž předvedl své typické bojovné výkony. Jeho úspěchy nebyly omezeny pouze na antukové povrchy, i když na nich dosahoval nejlepších výsledků. Dokázal se prosadit i na jiných typech kurtů, což svědčí o jeho všestrannosti.
Arrese také reprezentoval Španělsko v Davisově poháru, kde patřil mezi klíčové hráče týmu. Jeho schopnost podávat spolehlivé výkony v týmových soutěžích byla pro Španělsko cenná. I když se mu nepodařilo s týmem získat slavnou „salátovou mísu“, jeho přínos pro tým byl nezanedbatelný. Vždy bojoval s maximálním nasazením a reprezentoval svou zemi s hrdostí.
Jeho kariéra nebyla bez překážek. Jako mnoho tenistů, i Arrese se potýkal se zraněními, která mu občas bránila v plném nasazení. Nicméně, jeho vůle vrátit se na kurty a znovu soutěžit byla vždy silnější. Jeho nezdolnost a schopnost překonávat nepřízeň osudu byly inspirativní pro mnoho mladých tenistů, kteří ho sledovali.
Po ukončení své profesionální kariéry se Jordi Arrese nevzdálil od světa tenisu. Věnoval se trénování a předávání svých zkušeností mladším generacím. Jeho hluboké znalosti hry a porozumění psychologii sportu z něj učinily cenného mentora. Mnoho španělských tenistů, kteří se prosadili v posledních letech, si váží jeho rad a podpory.
Jordi Arrese možná nebyl globální superhvězdou s miliony fanoušků po celém světě, ale jeho odkaz spočívá v jeho neochvějné oddanosti sportu a jeho schopnosti inspirovat. Byl to tenista, který vždy bojoval do poslední míče, který nikdy nic nevzdal a který ukázal, že s pílí a odhodláním lze dosáhnout úspěchu i bez oslnivého talentu. Jeho jméno je pevně zapsáno v historii španělského tenisu jako příklad pracovitosti a sportovního ducha. Byl to skutečný bojovník s raketou, který si zaslouží uznání.