V nekonečném moři tenisových talentů, které se v průběhu let vynořily na světové scéně, se jméno Juan Martín del Potro vrylo do paměti fanoušků nejen svou výjimečnou hrou, ale především svou nezdolnou vůlí a úsměvem, který dokázal rozjasnit i ty nejtemnější chvíle. Tento argentinský rodák, přezdívaný „La Torre“ (Věž) pro svou impozantní postavu a silný servis, se stal symbolem houževnatosti a naděje, který navzdory nepřízni osudu dokázal vystoupat na samý vrchol. Jeho životní příběh je mozaikou triumfů, ale také bolestných pádů, které prověřily jeho charakter a odhodlání.
Narodil se 14. září 1988 v Tandilu, argentinském městě proslulém svou produkcí sýrů a fotbalových talentů. Již od útlého věku bylo zřejmé, že malý Juan Martín má blízko ke sportu. Jeho otec, bývalý ragbyový hráč, v něm zasel lásku k pohybu a soutěžení. Tenis si poprvé vyzkoušel v osmi letech a okamžitě se do něj zamiloval. Jeho přirozený talent a fyzické předpoklady byly patrné už tehdy. Vyrůstal v prostředí, kde se cenila tvrdá práce a pokora, vlastnosti, které se později staly jeho poznávacím znamením na kurtu i mimo něj. Jeho mládí bylo poznamenáno odhodláním stát se profesionálním tenistou, což znamenalo mnoho obětí a nespočet hodin strávených na tréninkových dvorcích.
Profesionální kariéru zahájil v roce 2005 a brzy na sebe upozornil svými výsledky. Již v roce 2008, ve svých dvaceti letech, dosáhl svého prvního velkého triumfu, když na Letních olympijských hrách v Pekingu získal bronzovou medaili. Tento úspěch byl jen předzvěstí toho, co mělo přijít. Jeho kariéra nabrala raketový vzestup a v roce 2009 se stal světovou tenisovou senzací. V tomto roce totiž ovládl US Open, jeden ze čtyř grandslamových turnajů, a porazil v napínavém finále legendárního Rogera Federera. Byl to moment, který zapsal jeho jméno do tenisové historie a učinil z něj národního hrdinu v Argentině. Jeho vítězný úsměv a radost z triumfu obletěly celý svět.
Po tomto fenomenálním úspěchu se zdálo, že del Potro je na nejlepší cestě k tomu, aby se stal jedním z nejdominantnějších hráčů své generace. Jeho silný forhend, precizní servis a neuvěřitelná schopnost proplétat se z obrany do útoku mu dávaly předpoklady pro dlouhou a úspěšnou kariéru. Avšak osud si s ním zahrál krutou hru. V následujících letech ho začala trápit vážná zranění, zejména problémy s pravým zápěstím. Tato zranění ho několikrát vyřadila ze hry na dlouhé měsíce a zmařila jeho plány na další postup. Každé zranění bylo pro něj psychickou i fyzickou zkouškou, která ho donutila bojovat nejen s protihráči, ale i s vlastním tělem.
Navzdory opakovaným zdravotním problémům se del Potro nikdy nevzdal. Vždy se dokázal vrátit na kurty, často silnější a odhodlanější než předtím. Jeho návraty po dlouhých pauzách byly vždy doprovázeny obrovským obdivem fanoušků, kteří oceňovali jeho bojovnost a lásku k tenisu. V roce 2016 na Letních olympijských hrách v Riu de Janeiru dokázal znovu zazářit, když získal stříbrnou medaili po finálovém souboji s Andym Murraym. Tento moment byl pro něj obzvláště emotivní, neboť dokázal, že i přes všechna zranění je stále schopen konkurovat nejlepším na světě.
Jeho kariéra byla poznamenána i dalšími významnými úspěchy, včetně vítězství na Indian Wells Masters v roce 2018, kde porazil Rogera Federera v nezapomenutelném finále. Jeho schopnost porážet nejlepší hráče světa, i když nebyl ve své stoprocentní formě, svědčila o jeho mimořádném talentu a psychické odolnosti. Del Potro se také stal miláčkem publika pro svůj férový přístup ke hře a skromnost. Nikdy nezapomínal na své kořeny a vždy se s hrdostí hlásil k Argentině.
Bohužel, jeho tělo mu nedovolilo pokračovat v kariéře bez omezení. V posledních letech se potýkal s chronickými problémy s kolenem, které ho nakonec donutily ukončit svou profesionální kariéru. Jeho poslední zápas se odehrál v únoru 2022 v Buenos Aires, kde se s fanoušky rozloučil dojatý, ale s úsměvem na tváři. Jeho odchod z profesionálního tenisu byl pro mnohé smutkem, ale zároveň se otevřela nová kapitola v jeho životě.
Juan Martín del Potro zanechal v tenisovém světě nesmazatelnou stopu. Jeho příběh je inspirací pro mnohé, dokazující, že s odhodláním, houževnatostí a láskou ke sportu lze překonat i ty nejtěžší překážky. Jeho vítězný úsměv a bojovný duch zůstanou navždy v paměti fanoušků jako symbol triumfu lidského ducha.