V bohaté historii tenisu existuje jen málo jmen, která rezonují s takovou silou a prestiží jako jméno Doherty. A mezi těmito legendami se obzvláště vyjímá Laurence Doherty, známý jako „Laurie“, muž, který svými výkony na přelomu 19. a 20. století definoval éru a zanechal nesmazatelnou stopu v podobě neuvěřitelných vítězství, zejména na posvátné půdě Wimbledonu. Jeho talent, sportovní duch a nezdolná vůle z něj učinily jednu z prvních skutečných tenisových hvězd, jejíž odkaz žije dodnes.
Laurence Doherty se narodil 14. dubna 1875 v Londýně, v rodině, která měla k tenisu blízko. Jeho otec, William Doherty, byl vášnivým amatérským hráčem a také jedním z prvních organizátorů tenisových turnajů. Právě on vštípil svým synům, Laurence a jeho staršímu bratrovi Reginaldovi, lásku ke sportu a poskytl jim základní trénink. Již od mládí se projevovala Laurieho mimořádná nadanost. Byl nejen technicky zdatný, ale také disponoval neuvěřitelnou rychlostí, obratností a strategickým myšlením, které ho odlišovaly od jeho vrstevníků. Jeho hra byla charakteristická precizními údery, vynikajícím pohybem po kurtu a neuvěřitelnou schopností předvídat soupeřovy kroky. V té době se tenis hrál spíše pomaleji, s důrazem na vytrvalost a přesnost, a Dohertyho styl tomu dokonale odpovídal.
Jeho profesionální kariéra, ačkoliv v té době ještě nebyl pojem „profesionál“ tak jasně definován jako dnes, začala nabývat na obrátkách na konci 90. let 19. století. Spolu se svým bratrem Reginaldem, s nímž vytvořil legendární deblový tým, se stali dominantní silou na britské tenisové scéně. Jejich souhra na kurtu byla téměř telepatická. Znali se navzájem dokonale, každý jejich pohyb byl synchronizovaný a jejich společná hra byla ukázkou dokonalé týmové práce. V té době se dominantní styl soustředil na vytrvalostní výměny od základní čáry, ale Dohertyové přinesli do hry i prvky ofenzivního tenisu, často zakončovali výměny u sítě precizními voleji. Společně získali několik titulů na turnajích, které dnes patří k prestižním, a jejich jména se začala skloňovat s rostoucí intenzitou.
Vrchol Dohertyho kariéry, a zároveň vrchol jeho bratrského dua, přišel s jeho triumfy na Wimbledonu. Mezi lety 1897 a 1900 se Laurence Doherty stal čtyřnásobným vítězem singlového turnaje na Wimbledonu. Tento úspěch je v historii turnaje naprosto mimořádný a dodnes jen málokdo dokázal dosáhnout takové dominance. Jeho první titul v roce 1897 byl předzvěstí budoucích úspěchů. Následovala série vítězství, která jej navždy zapsala do kronik. Jeho styl hry na travnatých dvorcích Wimbledonu byl téměř dokonalý. Byl schopen skvěle využívat odskok míčku na trávě, jeho údery byly přesné a silné a jeho pohyb po rychlém povrchu byl neuvěřitelně efektivní. Diváci s úžasem sledovali jeho precizní loby, rychlé voleje a neomylné returny.
Jeho rivalita s dalšími špičkovými hráči té doby, jako byl například Arthur Gore, byla legendární. Každý jejich vzájemný zápas byl napínavou podívanou a testem jejich dovedností a psychické odolnosti. Doherty však často vycházel z těchto soubojů vítězně, což jen podtrhovalo jeho výjimečnost. Jeho psychická síla byla jedním z jeho největších předností. Dokázal si udržet klid pod tlakem, soustředit se na každý bod a nikdy se nevzdával. Tato vlastnost mu pomáhala překonávat i ty nejnáročnější soupeře a nejvypjatější situace na kurtu.
Kromě singlových úspěchů na Wimbledonu zazářil Laurence Doherty i ve čtyřhře. Spolu se svým bratrem Reginaldem byli v deblových soutěžích téměř neporazitelní. V letech 1897 až 1901 získali pět titulů v řadě na Wimbledonu ve čtyřhře mužů. Tato série vítězství je ohromující a svědčí o jejich neuvěřitelné souhře a dominanci v této disciplíně. V té době bylo běžné, že bratři hrají spolu, ale Dohertyové tuto disciplínu posunuli na zcela novou úroveň. Jejich vzájemné porozumění a schopnost předvídat jeden druhého znamenaly pro soupeře obrovskou překážku.
Laurence Doherty nebyl pouze úspěšným hráčem, ale také významnou postavou v rozvoji tenisu. Jeho úspěchy inspirovaly celou generaci mladých hráčů a pomohly popularizovat tento sport. V době, kdy tenis nebyl tak masově rozšířený jako dnes, jeho jméno představovalo synonymum pro excelenci a sportovní úspěch. Jeho chování na kurtu bylo vždy gentleman-like, což odpovídalo tehdejším představám o sportovním chování. Nikdy nepropadal zbytečným emocím a vždy se snažil hrát fair play. Toto chování mu získalo obrovský respekt jak mezi fanoušky, tak mezi kolegy hráči.
Po ukončení své aktivní hráčské kariéry se Laurence Doherty věnoval dalším aktivitám spojeným s tenisem. Ačkoliv nebyl tak aktivní jako jeho bratr Reginald v oblasti trenérství nebo organizace, jeho vliv na sport zůstal. Jeho vzpomínky na vítězství a jeho jedinečný styl inspirovaly budoucí generace tenistů. Jeho jméno je dodnes spojováno s érou, kdy tenis začínal získávat globální popularitu a kdy se zrodily první skutečné sportovní legendy. Jeho odkaz je připomínkou toho, jak talent, píle a sportovní duch mohou vést k neuvěřitelným úspěchům.
Laurence Doherty zemřel 21. srpna 1919 v Londýně. Jeho život byl sice relativně krátký, ale jeho sportovní odkaz je nesmrtelný. Jeho čtyři tituly ve Wimbledonu v singlu a pět titulů ve čtyřhře s bratrem dodnes představují jedny z největších úspěchů v historii tenisu. Laurie Doherty nebyl jen šampionem, byl průkopníkem, který svým talentem a přístupem k hře zanechal nezapomenutelnou stopu v srdcích tenisových fanoušků po celém světě. Jeho jméno je navždy vytesáno do zlatých písmen tenisové historie.