Lester Stoefen, jméno, které možná dnes už není tak často skloňováno v tenisových kuloárech, přesto patří k významným postavám amerického tenisu první poloviny 20. století. Jeho krátká, ale intenzivní kariéra byla poznamenána jak mimořádným talentem, tak i nuceným předčasným ukončením. Stoefen se narodil 23. března 1911 v americkém státě Kalifornie. Již od mládí projevoval nadání pro sport, avšak tenis se stal jeho vášní, která ho nakonec proslavila. Jeho styl hry byl charakterizován silným servisem a agresivním pojetím, které mu v té době přinášelo mnoho úspěchů.
Jeho vzestup na tenisové scéně byl poměrně rychlý. V první polovině 30. let 20. století se Stoefen začal prosazovat na prestižních amerických turnajích. V roce 1934 se mu podařilo dosáhnout významného úspěchu, když se probojoval do finále dvouhry na prestižním U.S. National Championships, dnes známém jako US Open. Ačkoli ve finále podlehl svému krajanovi Fredu Perrymu, samotná účast v boji o titul byla důkazem jeho rostoucí formy a potenciálu. Jeho hra byla plná energie a nekompromisního přístupu, což mu získalo uznání jak od fanoušků, tak i od odborníků. V téže sezóně se mu podařilo zvítězit ve čtyřhře mužů na stejném turnaji, což jen podtrhlo jeho univerzálnost a schopnost dominovat na nejvyšší úrovni. Spolu s partnerem Donem Budgeem tvořili silnou dvojici, která si dokázala poradit s konkurencí.
Další klíčový moment jeho kariéry přišel v roce 1935, kdy se Stoefen stal součástí amerického daviscupového týmu. Davis Cup byl v té době považován za vrchol mezistátních tenisových soutěží a reprezentovat svou zemi na tomto prestižním turnaji bylo pro každého tenistu velkou ctí. Stoefen se v týmu rychle aklimatizoval a svými výkony přispěl k úspěchu amerického celku. V průběhu sezóny 1935 se mu podařilo zvítězit ve Wimbledonu ve čtyřhře mužů, tentokrát po boku svého krajana George Lott. Toto vítězství na nejslavnějším tenisovém turnaji světa bylo dalším významným milníkem v jeho kariéře a definitivně ho zařadilo mezi světovou elitu. Jeho schopnost podávat silné a přesné údery z něj činila nebezpečného soupeře v jakékoli disciplíně.
Jeho největší úspěch v singlové kariéře přišel v roce 1935, kdy se mu podařilo zvítězit na U.S. National Championships. Ve finále porazil Wilmera Allise a stal se tak mistrem Spojených států ve dvouhře. Toto vítězství bylo vrcholem jeho individuálních úspěchů a potvrdilo jeho postavení jako jednoho z nejlepších tenistů své generace. Jeho hra byla v tomto období na vrcholu a dokázal porážet i ty největší hvězdy tehdejšího tenisu. Po tomto triumfu se na něj upíraly velké naděje pro budoucí sezóny.
Bohužel, Stoefenova kariéra byla náhle a tragicky ukončena. V roce 1936, během svého vrcholu, byl diagnostikován s tuberkulózou. Tato vážná nemoc si vynutila jeho okamžité stažení ze soutěžního tenisu. V té době neexistovaly tak účinné léčebné metody jako dnes a diagnóza tuberkulózy často znamenala konec aktivní sportovní kariéry. Stoefen, který byl plný života a ambicí, se musel smířit s tím, že jeho tenisové dny jsou u konce. Tato situace byla pro něj a pro tenisový svět velkou ztrátou. Jeho potenciál byl obrovský a mnozí se domnívali, že mohl dosáhnout ještě mnohem větších úspěchů, včetně možná i vítězství na Grand Slamech ve dvouhře.
Po ukončení kariéry se Lester Stoefen stáhl z veřejného života. Informace o jeho životě po tomto období jsou poměrně omezené. Snažil se zotavit ze své nemoci a najít si novou cestu. Vzhledem k vážnosti jeho stavu se však jeho život pravděpodobně nesl ve znamení neustálého boje s následky onemocnění. Zemřel poměrně mladý, ve věku pouhých 35 let, 26. května 1945. Jeho předčasný odchod zanechal v tenise pocit nedokončeného příběhu.
Lester Stoefen byl talentovaný a ambiciózní tenista, jehož kariéru přerušila nepříznivá zdravotní situace. Jeho úspěchy na Grand Slamech a v Davis Cupu svědčí o jeho výjimečnosti. Ačkoli jeho kariéra byla krátká, zanechal v historii amerického tenisu nesmazatelnou stopu. Jeho jméno zůstává spojeno s obdobím, kdy se americký tenis začínal prosazovat na světové scéně.