V historii tenisu se objevila řada legendárních postav, jejichž jména zůstala nesmazatelně vryta do paměti fanoušků. Jedním z nich byl bezpochyby Lew Hoad, australský tenista, který v 50. letech 20. století dominoval světové scéně s neuvěřitelnou silou, precizností a charismatem. Jeho kariéra, ačkoliv nebyla poznamenána dlouhověkostí profesionálního tenisu v dnešním slova smyslu, zanechala nesmazatelnou stopu a inspirovala generace hráčů. Hoadův styl hry, jeho nezdolná vůle vítězit a jeho osobní příběh jej učinily jedním z nejrespektovanějších a nejoblíbenějších tenistů své doby.
Lewis Alan Hoad se narodil 16. listopadu 1934 v Sydney v Austrálii. Již od mládí projevoval mimořádný talent pro sport, ale jeho osudovou vášní se stal tenis. Jeho fyzická konstituce – robustní postava, silný úchop a vynikající atletické schopnosti – mu dávaly předpoklady pro úspěšnou kariéru. Hoad se brzy zařadil mezi nejlepší juniory Austrálie a jeho jméno se začalo objevovat ve světových tenisových kruzích. Jeho vzestup byl rychlý a neúprosný, podobně jako jeho údery na kurtu.
Vrchol Hoadovy amatérské kariéry přišel v polovině 50. let. Společně se svým krajanem a blízkým přítelem Kenem Rosewallem tvořili legendární australskou dvojici, která dominovala světovému tenisu. Jejich rivalita a zároveň přátelství byly fascinující podívané. Hoad a Rosewall byli známí svým agresivním, útočným stylem hry, který často zahrnoval silné servisy, razantní forhendy a precizní voleje. Tato generace australských tenistů, často označovaná jako „velká čtyřka“ spolu s Neale Fraserem a Roy Emersonem, přinesla do tenisu novou dynamiku a profesionalitu.
Lew Hoad byl čtyřnásobným vítězem grandslamových turnajů ve dvouhře. Jeho největší úspěchy zaznamenal na Australian Championships (dnešní Australian Open), kde zvítězil v letech 1956 a 1957. V roce 1956 se mu podařilo získat i Wimbledon, tehdy považovaný za nejprestižnější tenisový turnaj světa, a US Championships (dnešní US Open). Tyto tituly jej definitivně zařadily mezi absolutní světovou špičku. Jeho vítězství na Wimbledonu v roce 1956 bylo obzvláště památné. Ve finále porazil svého krajana a velkého rivala Kena Rosewalla ve strhujícím zápase, který se stal klasikou.
Hoadův styl hry byl charakterizován neuvěřitelnou silou a agresivitou. Jeho servis byl jedním z nejtvrdších v jeho éře, stejně jako jeho forhend, který dokázal poslat s drtivou razancí. Byl také vynikajícím volejmistrem, který dokázal zakončit výměnu u sítě s chirurgickou přesností. Jeho pohyb po kurtu byl plynulý a efektivní, ačkoli jeho fyzická robustnost mohla na první pohled naznačovat spíše pomalejšího hráče. Hoad však byl překvapivě agilní a dokázal se rychle přemístit po kurtu, aby zasáhl i těžké míče. Jeho mentální síla byla rovněž pozoruhodná. Dokázal se soustředit i pod obrovským tlakem a často dokázal otočit zápasy, které se zdály být ztracené.
Kromě úspěchů ve dvouhře byl Hoad také vynikajícím deblovým hráčem. Společně s Kenem Rosewallem získali několik grandslamových titulů ve čtyřhře, včetně Wimbledonu v roce 1956. Jejich spolupráce na kurtu byla ukázkou dokonalé souhry a vzájemného porozumění. Hoadova schopnost hrát na nejvyšší úrovni v obou disciplínách jen podtrhuje jeho všestrannost a výjimečný talent.
V roce 1957, po triumfu na Wimbledonu a US Championships, se Lew Hoad rozhodl vstoupit do profesionálního tenisu. V té době byl profesionální tenis ještě v plenkách a oddělený od amatérské scény, což znamenalo, že profesionální hráči nemohli soutěžit na grandslamových turnajích. Toto rozhodnutí bylo pro mnoho fanoušků zklamáním, neboť by si rádi ještě mnohokrát vychutnali jeho hru na nejprestižnějších amatérských turnajích. Hoad však cítil, že profesionální okruh mu nabídne větší finanční zabezpečení a možnost se plně věnovat své vášni.
Jako profesionál se Hoad stal součástí slavné „$100,000 Tour“ a soupeřil s nejlepšími profesionálními hráči své doby, včetně Pancho Gonzalese a Tonyho Traberta. Ačkoliv nemohl soutěžit na grandslamech, jeho zápasy proti těmto legendám byly velmi sledované a často rozhodovaly o titulu profesionálního šampiona. Hoad prokázal, že je schopen uspět i v této konkurenci a získal několik významných profesionálních titulů. Jeho profesionální kariéra však byla poznamenána zdravotními problémy, zejména problémy s ramenem, které jej v pozdějších letech omezovaly.
Po skončení aktivní kariéry se Lew Hoad věnoval tenisovému trenérství a propagaci tenisu. Po přestěhování do Jižní Afriky s manželkou a dětmi se stal uznávaným trenérem a pomáhal vychovávat novou generaci jihoafrických tenistů. Jeho znalosti, zkušenosti a láska k tenisu byly cenným přínosem pro tento sport. V Jižní Africe také působil jako ředitel tenisových akademií.
Lew Hoad zemřel v roce 1994 ve věku 59 let po dlouhém boji s nemocí. Jeho odchod byl velkou ztrátou pro tenisový svět. I přes relativně krátkou profesionální kariéru zanechal Lew Hoad nesmazatelný odkaz. Jeho jméno je synonymem pro silový, útočný tenis a nezdolnou vůli vítězit. Jeho rivalita s Kenem Rosewallem je jednou z největších v historii tenisu a jejich společné úspěchy definovaly zlatou éru australského tenisu. Hoad byl nejen skvělým sportovcem, ale také gentlemanem na kurtu i mimo něj, což mu získalo obdiv a respekt široké veřejnosti. Jeho životní příběh je inspirací pro všechny, kteří milují sport a usilují o dosažení svých cílů.