Bernard Herrmann, rodným jménem Maximillian Herman, se narodil 29. června 1911 v New York City. Jeho umělecká dráha, která skončila 24. prosince 1975, jej zařadila mezi nejvýznamnější tvůrce filmové hudby. Herrmannův původ sahá do Ruska, konkrétně na Ukrajinu, odkud pocházeli jeho rodiče, Ida (Gorenstein) a Abram Dardik. Rané vzdělání získal na DeWitt Clinton High School, následně studoval na New York University a prestižní Juilliard School, kde rozvíjel své hudební nadání.
Jeho kariéra skladatele a dirigenta odstartovala v oblasti filmové hudby s dílem pro snímek „Citizen Kane“ v roce 1941. Právě tato práce mu otevřela dveře k dalším projektům a brzy se stal vyhledávaným umělcem. Jeho spolupráce s režisérem Alfredem Hitchcockem patří k těm nejlegendárnějším v historii kinematografie, ačkoli si s Hitchcockem občas dopřával i umělecké rozepře. Za svou práci na filmu „The Devil and Daniel Webster“ v roce 1941 obdržel prestižní Academy Award. Další nominace na tuto cenu si vysloužil za snímky „Citizen Kane“, „Anna and the King of Siam“, „Obsession“ a „Taxi Driver“. Britská akademie mu pak udělila cenu BAFTA za „Taxi Driver“.
Herrmannovo rozsáhlé portfolio zahrnuje mnoho nezapomenutelných filmových soundtracků. Mezi jeho nejvýznamnější filmová díla patří kromě již zmíněných i hudba k filmům „The Man Who Knew Too Much“, „Vertigo“, „North by Northwest“, „Psycho“, „The Birds“, „Marnie“, „Jane Eyre“, „The Ghost and Mrs. Muir“, „The Day the Earth Stood Still“, „Cape Fear“, „Fahrenheit 451“, „Twisted Nerve“, „The Bride Wore Black“, „Sisters“, „Obsession“ a „Taxi Driver“. Nesmíme zapomenout ani na jeho přínos k žánru dobrodružných filmů s díly jako „The 7th Voyage of Sinbad“, „Jason and the Argonauts“, „Mysterious Island“ a „The 3 Worlds of Gulliver“. Pro televizní svět vytvořil hudbu k seriálům „Have Gun – Will Travel“, „The Twilight Zone“ a „The Alfred Hitchcock Hour“.
Mimo filmovou a televizní tvorbu se Bernard Herrmann věnoval i klasické hudbě. Mezi jeho významná koncertní díla patří „Symphony in 1941“, opera „Wuthering Heights“, kantáta „Moby Dick“, „For the Fallen“ a „Souvenir de Voyages“. Jeho kompoziční styl se vyznačoval používáním ostinat, inovativní orchestrací a mimořádnou schopností vykreslit skryté povahové rysy postav, které nebyly zřejmé z jiných filmových prvků. Herrmann se řídil filozofií osobní integrity a umělecké svobody, přičemž věřil, že hudba by měla mít hodnotu i sama o sobě, nezávisle na vizuální složce.
Ve své inovativní práci se nebál experimentovat s elektronickými nástroji, jako byl theremin, mixturtrautonium a Moog synthesizer. Jeho vliv na následující generace skladatelů je obrovský. Mezi jeho následovníky a umělce, které inspiroval, patří například John Williams, Elmer Bernstein, Jerry Goldsmith, Howard Shore, Lalo Schifrin, James Horner, Carter Burwell, Stephen Sondheim, Danny Elfman, Richard Band, Graeme Revell, Christopher Young, Alexandre Desplat, Brian Tyler a Sir George Martin. Bernard Herrmann byl ženatý celkem třikrát: poprvé s Lucille Fletcher (rozvedli se v roce 1948), podruhé s Lucy (Kathy Lucille) Anderson (rozvedli se v roce 1964) a od roku 1967 byl ženatý s Normou Shepherd. Svému otci a matce, Idě a Abramovi Dardikovým, vděčil za svůj původ a silné rodinné kořeny. Zůstaly po něm dvě dcery, Dorothy (nar. 1941) a Wendy (nar. 1945). Bernard Herrmann odpočívá na hřbitově Beth David Cemetery v Elmontu, New York.
Tovaryš wiki
Alex Turner
Benjamin Chilwell kdo to je?
Brian Eno
Václav IV wikipedia
Aaron Zigman
Jana Švandová datum narození
Arvo Pärt
Josef II děti
Bruno Nicolai