Bruno Coulais, narozen 13. ledna 1954 v Paříži, je francouzský skladatel, jehož tvůrčí stopa se výrazně zapsala do oblasti filmové a současné hudby. Jeho umělecká dráha je charakteristická hlubokým klasickým vzděláním, které zahrnovalo hru na housle a klavír, a schopností propojovat tradiční hudební postupy s neotřelými zvukovými experimenty.
Svou profesionální kariéru v oblasti filmové hudby zahájil v roce 1977 skladbou pro krátký film „Mexico Magico“. První velký průlom v tvorbě pro celovečerní snímky nastal v roce 1985 s filmem „Qui trop embrasse“. Později se jeho jméno stalo synonymem pro úspěšné filmové projekty, mezi které patří například „Microcosmos : Le Peuple de lherbe“ (1996), „Himalaya : LEnfance dun chef“ (1999), „Les Rivires pourpres“ (2000) a především mezinárodně proslulý „Les Choristes“ (2004).
Během své kariéry spolupracoval s mnoha renomovanými režiséry a tvůrci. Mezi jeho významné spolupracovníky patří Gérard Marx, Laurent Heynemann, Agns Merlet, Josée Dayan, s níž vytvořil hudbu k řadě pozoruhodných děl jako „La Rivire Espérance“, „Le Comte de Monte-Cristo“ či „Balzac“, a duo Claude Nuridsany a Marie Pérennou, s nimiž realizoval vizuálně ohromující „Microcosmos“. Dalšími z řady umělců, se kterými Bruno Coulais navázal plodnou spolupráci, jsou Jacques Perrin, Frédéric Schoendoerffer, James Huth, Benoît Jacquot, Jacques Davila, Jacques Weber, Christophe Barratier a skupina Skertz. S Christine Pascal spolupracoval třikrát, což svědčí o vzájemném porozumění a umělecké chemii.
Umělecký rozhled Bruna Coulaise přesahuje oblast filmové hudby. Věnuje se i dalším projektům, jako jsou opery pro děti, experimentální hudební spolupráce s hip-hopovým umělcem Akhenatonem nebo s vokální skupinou A Filetta. Jeho nezávislé hudební projekty zahrnují například „Stabat Mater“ (2005) a „Lady Ô“ (2013), které dále rozšiřují jeho umělecké spektrum.
Styl hudby Bruna Coulaise je nesnadno zařaditelný do jedné kategorie. Silně v něm rezonuje vliv opery a lidského hlasu, obzvláště dětského, kterému dává přednost. Neustále hledá originální zvukové kvality a nebojí se experimentovat s mimoevropskými nástroji a kombinovat různé hudební kultury. Jeho skladby se často soustředí na budování atmosféry a evokaci emocí, spíše než na pouhé podkreslení děje. Tímto přístupem se vědomě odpoutává od tradiční francouzské filmové hudby a vytváří si vlastní, svébytnou hudební identitu.
Bruno Coulais je držitelem řady prestižních ocenění. Jeho práce na filmu „Microcosmos : Le Peuple de lherbe“ mu v roce 1997 přinesla cenu César za nejlepší hudbu a také Victoire de la musique. V roce 2000 získal dalšího Césara za hudbu k filmu „Himalaya : LEnfance dun chef“. Vrcholným úspěchem bylo ocenění jeho hudby k filmu „Les Choristes“, za který obdržel Evropskou filmovou cenu v roce 2004 a následně v roce 2005 Césara, Victoire de la musique a také Étoile dor du compositeur de musique originale de films. Jeho tvorba byla oceněna i v dalších letech, včetně Grand prix Sacem de la musique pour laudiovisuel (2007), Annie award za „Coraline“ (2010) a prix France Musique-Sacem de la musique de film za „Au fond des bois“ (2011). Jeho filmografie zahrnuje i nominace na Césara za hudbu k filmům „Les Rivires Pourpres“ (2001), „Le Peuple Migrateur“ (2002) a „Océans“ (2011), a „Les Adieux la reine“ (2013). Zaznamenal také nominaci na Oscara za originální píseň „Vois sur ton chemin“ z filmu „Les Choristes“ (2005).
Kromě uměleckých úspěchů byl Bruno Coulais v roce 2013 jmenován Důstojníkem Řádu umění a literatury, což je další doklad jeho významného přínosu francouzské kultuře.
Bruno Coulais je otcem čtyř dětí: Huga, Louise, Sofie a Antona.
Andrea Verešová věk
Bruno Nicolai
Jarmila Kurandová wikipedie
Daniel Licht
George Washington biografie
Armand Amar
Georg Jirásek nehoda
Angelo Michajlov
Avicenna kdo to je?
Burt Bacharach