Jaroslava Hanušová
Potížista wiki
Alena Tichá kdo to je?
Dario Marianelli, italský skladatel a pianista, se narodil 21. června 1963 v Pise. Jeho hudební cesta začala v raném věku, kdy se ve svých šesti letech začal učit hrát na klavír. Jeho vzdělání pokračovalo intenzivním studiem zpěvu v chlapeckém sboru, kterému se věnoval osm let. Následovalo další zdokonalování v hraní na klavír na konzervatořích ve Florencii, Lucce a Livornu. Současně s tím se po dobu sedmi let soukromě vzdělával v kompozici, čímž položil základy pro svou budoucí bohatou kariéru.
V současné době působí a tvoří v Londýně, kde dále rozvíjel své umělecké dovednosti. V Guildhall School of Music and Drama absolvoval podyplomové studium kompozice. Jeho vzdělávací cesta zahrnovala také prestižní stipendium od Nadace Gulbenkiana, které mu umožnilo zúčastnit se kurzu kompozice a choreografie. Další cenné zkušenosti získal na workshopu European Film Music v Berlíně a úspěšně zakončil studium na National Film and Television School v Beaconsfieldu v roce 1997.
Počátek jeho profesionální kariéry spadá do raných devadesátých let. Zpočátku se věnoval tvorbě hudby pro divadelní a taneční představení a skládal klasická díla. Jeho talent si brzy všimla i britská veřejnoprávní televize BBC, pro kterou vytvořil hudbu ve spolupráci s BBC Symphony Orchestra a BBC Singers. Jeho filmový debut přišel v roce 1994 s filmem „Ailsa“ režiséra Paddyho Breathnacha. Do konce 90. let následovaly další filmy jako „The Long Way Home“ a „I Went Down“, oba pod taktovkou Paddyho Breathnacha, a také rozsáhlá tvorba pro dokumentární, televizní a krátkometrážní filmy pro BBC a Channel 4.
Zlom v jeho filmové tvorbě nastal s filmem „Królestwo demonów“ (Pandaemonium) režiséra Juliena Templea, který vyžadoval výrazně větší množství hudby. V následujících letech navázal plodnou spolupráci s režisérem Asifem Kapadiou, pro kterého složil hudbu k filmům „Wojownik“ (2001), „Powracający koszmar“ (2006) a „Far North“ (2007). Skutečný průlom a rozruch v Hollywoodu zaznamenal v roce 2005. V tomto roce složil hudbu k několika významným filmům: „Nieustraszeni bracia Grimm“, „V jak vendetta“ a „Duma a uprzedzenie“. Za poslední jmenovaný film získal nominaci na Oscara.
Jeho spolupráce s režisérem Joem Wrightem, která začala s „Dumou a upředním“, se ukázala jako mimořádně úspěšná. Společně vytvořili hudbu k filmům jako „Pokuta“ (2007), „Solista“ (2009), „Anna Karenina“ (2012) a „Czas mroku“ (2017). Právě za hudbu k filmu „Pokuta“ obdržel v roce 2007 Oscara a Zlatý glóbus. V roce 2012 získal další nominace na Oscara, Zlatý glóbus a BAFTA za svou práci na „Anně Karenině“. Mezi jeho další významná díla patří hudba k filmům „Wszyscy mają się dobrze“ (2009), „Agora“ (2009), „Jedz, módl się, kochaj“ (2010), „Jane Eyre“ (2011) a „Pudłaki, Kubo i dwie struny“.
Dario Marianelli se podepsal pod hudbou k mnoha ceněným filmům.
Jeho práce zahrnuje rozsáhlou tvorbu pro dokumentární filmy, včetně snímků jako „Taking Liberties: The Cancer War“ (1995), „Planet Twelve“ (2001), „9/11: The Falling Man“ (2006) a mnoha dalších. Jeho schopnost zachytit atmosféru a emoce dokumentárních příběhů je zřejmá z dlouhého seznamu jeho prací v tomto žánru.
Pro televizní produkci složil hudbu k filmům jako „Citizen Locke“ (1994), „The Long Way Home“ (1994), „This Little Life“ (2003) a „Passer By“ (2004).
Jeho talent se projevuje i v tvorbě pro krátkometrážní filmy, kde skládal hudbu pro díla jako „The Painting“ (1994), „The Visitor“ (2002) a „Tick Tock Tale“ (2010).
Mimo filmovou sféru je Dario Marianelli uznávaným skladatelem klasické hudby. Jeho koncertní díla zahrnují „Canti di Uqbar“ (1991), „Kwintet na instrumenty dęte nr 1“ (1992), „Fantasia na obój i fortepian“ (1993), „Pagine Di Sinfonie Perdute“ (1994), „Kwartet smyczkowy nr 1“ (1995) a mnoho dalších. Jeho tvorba pro komorní soubory a orchestr je svědectvím jeho všestrannosti.
Spolupracoval s choreografy jako Emma Diamond a Henri Oguike, pro které vytvořil hudbu k řadě tanečních představení, například „Falling Facades“ (1994), „Seeing Things“ (1996) a „The Brutality of Fact“ (1998).
Jeho divadelní tvorba zahrnuje hudbu k inscenacím jako „Molecatchers Daughter“ (1992), „Romeo and Juliet“ (1993), „Dr. Faustus“ (1997) a „The Glass Menagerie“ (2010-2011).
Dario Marianelli byl za svou práci opakovaně oceněn a nominován na prestižní ceny. Mezi jeho nejvýznamnější úspěchy patří Oscar a Zlatý glóbus za hudbu k filmu „Pokuta“ (2007). Dále získal dvakrát cenu Ivor Novello za nejlepší filmovou hudbu, a to za „Pokutu“ (2008) a „Annu Kareninu“ (2013). V roce 2018 obdržel cenu The Best Music Of The Year na Transatlantyk Festival Golden Ark. Jeho práce byla také několikrát nominována na Critics’ Choice Awards, Online Film Critics Society Awards, Chicago Film Critics Association Awards a Phoenix Film Critics Society Awards.
Zombík wikipedie
Bernard Herrmann
Leader co znamená
Clint Mansell
Podiatr kdo je to?
Atticus Ross
Jiří Kodet wikipedie
Aaron Zigman
Josef Václav Sládek rodina
Angelo Michajlov