Abbé
Fakír co to je?
Nela Lisková kdo to je?
Elliot Bruce Goldenthal, narozený 2. května 1954 v Brooklynu v New Yorku, je americký skladatel, jehož umělecká dráha je poznamenána mimořádnou tvůrčí silou a neustálým hledáním nových hudebních výrazových prostředků. Jeho umělecké kořeny sahají k rumunským židovským imigrantům z Bukurešti a Iai, což dodává jeho dílu hloubku a rozmanitost.
Základy jeho hudebního vzdělání byly položeny na Manhattan School of Music, kde studoval hru na trubku a kompoziční teorii. Mezi jeho významné učitele patřili renomovaní skladatelé Aaron Copland a John Corigliano. Vedle studia kompozice se Goldenthal věnoval i dalším hudebním dovednostem, včetně hry na klavír a zpěvu v barytonové poloze. Jeho akademická cesta byla dále obohacena studiem režie na NYUs School of Film and Television, kde působil od roku 1973.
V počátcích své kariéry se Elliot Goldenthal věnoval skládání hudby pro studentské filmy a taneční soubory, často bez nároku na honorář nebo za minimální odměnu. Tyto rané zkušenosti však položily základ jeho budoucímu úspěchu. První významnější uznání sklidil za své práce pro divadelní scény, zejména za hudbu k inscenacím „The King Stag“ v roce 1983 a „Juan Darin, A Carnival Mass“ v roce 1988. Tyto projekty mu otevřely dveře k širšímu publiku a potvrdily jeho talent pro dramatickou hudební tvorbu.
Devadesátá léta 20. století představovala pro Elliotta Goldenthala období výrazného zviditelnění, především díky jeho rozsáhlé tvorbě filmové hudby. Jeho schopnost vytvářet sugestivní a emocionálně nabité zvukové krajiny mu zajistila pozici jednoho z nejvyhledávanějších skladatelů ve svém oboru. Mezi jeho první významnější filmové projekty patřil „Pet Sematary“ z roku 1989, následovaný potenciálním blockbusterem „Alien 3“ v roce 1992. Jeho styl se vyznačuje technickou a koncepční všestranností, díky čemuž dokáže mistrně propojit různé hudební žánry a styly.
Goldenthalova kompoziční technika je charakteristická pluralismem, který zahrnuje prvky klasické moderny, pozdního romantismu, polské avantgardy, minimalistické hudby, jazzu, etnických a populárních hudebních parametrů a instrumentace. Jeho díla často využívají asymetrické rytmy, chromatické harmonie a působivé zvukové shluky. Typickými prvky jsou také rychlé střídání tónu a jeho mírné ohnutí v hornových partech, spolu s melodickými pasážemi, které kontrastují s komplexními a disonantními zvukovými texturami. Instrumentace je často filigránní a neobvyklá, zahrnující i nekonvenční nástroje jako glasharmonika, theremin, didgeridoo či steel cello, a také elektrickou kytaru a saxofon.
Ve své filmové tvorbě často sází na ironické či tragické narušení hudebních technik přehnanostmi a gradacemi do grotesky, což dokládá například parodie Wagnerovy dramatiky v „Batman Forever“. Jeho experimenty zahrnují využití samoprogramovaných klávesových zařízení a vzorků lidského dechu v „Drugstore Cowboy“ (1989), hledání nových způsobů hry na známé nástroje, využití nástrojů v neobvyklých funkcích, jako je saxofon v roli rytmického nástroje v „In Dreams“, či vytváření digitálních zvukových textur, které orchestr následně imitoval, jak tomu bylo v případě „Alien 3“. V „The Good Thief“ dokonce využil vlastnoručně vyrobené nástroje z plastových nožů, lžic a vidliček.
Elliot Goldenthal spolupracoval s řadou významných režisérů, mezi něž patří Neil Jordan, Joel Schumacher a Julie Taymor, s níž navázal dlouhodobou uměleckou spolupráci. Jeho práce byla mnohokrát oceněna, včetně nominací na Oscara za „Nejlepší filmovou hudbu“ k filmům „Interview s upírem“ a „Michael Collins“, a za „Nejlepší píseň“ „Burn It Blue“ z filmu „Frida“. Samotný film „Frida“ mu pak vynesl Oscara a Zlatý glóbus. Dále získal ocenění „Filmový skladatel roku 2002“ na World Soundtrack Awards a prestižní ceny Los Angeles Film Critics Award a Chicago Film Critics Award za film „The Butcher Boy“. Mezi jeho další významná ocenění patří i nominace na Grammy za „Výjimečnou kompozici pro film“ k filmu „Batman Forever“.
Kromě filmové hudby se Elliot Goldenthal výrazně prosadil i v oblasti divadelní tvorby, kde se v 80. letech zaměřoval na produkce a muzikály ve spolupráci s Julií Taymor. Mezi jeho nejúspěšnější divadelní díla patří „The King Stag“. Jeho divadelní produkce byly vydány i na CD, například „Juan Darin – A Carnival Mass“ (1988, upraveno 1996) a „The Green Bird“ (1996). V jeho rozsáhlé koncertní tvorbě figurují díla jako „Shadow Play Scherzo“ (1988) pro 70. narozeniny Leonarda Bernsteina, „Pastime Variations“ (1990) na zakázku Haydn-Mozart Chamber Orchestra a „Concerto for Trumpet and Orchestra“ (1997), věnované Wyntonu Marsalisovi. V roce 1998 složil svůj první celovečerní balet „Othello“ na moderní choreografii Lar Lubovitch. V roce 1993 vzniklo oratorium „Fire Water Paper - A Vietnam Oratorio“, které reflektuje zážitky z Vietnamu. Jeho operní tvorbu reprezentuje dílo „Grendel, Transcendence of the Great Big Bad“ z roku 2006, s libretem Julie Taymor a JD McClatchy.
Viktor Kalivoda kdo to je?
David Newman
Petra Řehořková kdo to je?
Elliot Goldenthal
Podlejzák kdo to je?
Francis Lai
Andrea Kalivodová kdo to je?
George Fenton
Viktor Sheen narození
David Holmes