Georges Delerue, narozen 12. března 1925 v Roubaix ve Francii, byl mimořádně plodný francouzský skladatel a hudebník, jehož umělecká dráha se vyznačovala mistrovským propojením hudby a obrazu. Jeho tvorba, čítající přes tři sta filmových hudeb, mu vynesla uznání jak na domácí půdě, tak na mezinárodní scéně, včetně prestižních ocenění. Zemřel 20. března 1992 v kalifornském Burbanku, zanechávaje po sobě bohaté dědictví.
Delerue pocházel z dělnické rodiny, jeho otec pracoval jako předák v továrně na pilníky a matka se jmenovala Marie Lhoest. Jeho hudební vzdělání bylo důkladné a zahrnovalo studium na konzervatoři, kde se věnoval hře na klavír a klarinet, solfge, harmonii, fugě a kompozici. Další rozvoj jeho talentu probíhal na prestižním Conservatoire de Paris pod vedením uznávaných pedagogů, jako byli Madame Picavet-Bacquart, Alfred Desenclos, Simone Plé-Caussade, Henri Büsser, Darius Milhaud, Roger Désormire a Jean Rivier. Jeho první skladatelské pokusy, jako například skladba „Panique“ z roku 1947 a první smyčcový kvartet z roku 1948, naznačily jeho budoucí směřování. Již v roce 1949 získal první cenu za kompozici a následně i druhou velkou cenu Říma.
Od roku 1952 se Delerue aktivně podílel na tvorbě pro Radio France, kde působil jako skladatel a dirigent. Jeho zájem o scénickou tvorbu se projevil i v opeře „Le Chevalier de neige“ z roku 1957. Průlom v jeho kariéře nastal s vytvořením hudby k filmu „Hiroshima, mon amour“ v roce 1959, což otevřelo dveře k jeho rozsáhlé filmové tvorbě. Navázal úzkou spolupráci s režiséry „Nové vlny“, včetně Françoise Truffauta a Jeana-Luca Godarda, a dále s tvůrci jako Philippe de Broca, Gérard Oury, Henri Verneuil, Édouard Molinaro a Henri Colpi. Jeho talent zasahoval i do oblasti televize, rozhlasu a spectacles, například se podílel na tvorbě „La Cinéscénie du Puy du Fou“ v letech 1982 až 2002.
Georges Delerue si vybudoval silnou mezinárodní pozici, spolupracoval s hollywoodskými velikány jako Fred Zinnemann, Mike Nichols a Oliver Stone. Od roku 1980 žil v Hollywoodu, kde pokračoval ve své úspěšné kariéře. Jeho poslední filmovou prací byla hudba k snímku „Din Bin Phu“ z roku 1992. Skladatel podlehl mozkové mrtvici 20. března 1992 a byl pohřben na hřbitově Forest Lawn Memorial Park v kalifornském Glendale.
Delerueho mimořádný talent byl oceněn mnoha prestižními cenami. V roce 1979 získal cenu César za nejlepší hudbu k filmu „Préparez vos mouchoirs“, následovaly ceny za „LAmour en fuite“ (1980) a „Le Dernier Métro“ (1981). Jeho mezinárodní úspěch potvrdil i Oscar za nejlepší původní hudební doprovod k filmu „I Love You, je taime“ v roce 1980. Během své kariéry byl opakovaně nominován na Césara, Oscara i Zlaté glóby za hudbu k řadě významných filmů.
Delerue zkomponoval hudbu k více než třem stovkám filmů, mezi nejznámější patří „Jules et Jim“, „Le Mépris“, „Le Roi de cur“, „Le Corniaud“, „Platoon“ a „La Révolution française“. Jeho tvorba pro televizi zahrnuje například „Les Rois maudits“ a pro dokumentární filmy „Le Nil“. Na poli scénické tvorby vytvořil opery, balety i divadelní hry.
Lucie Šafářová životopis
Fabio Frizzi
Peter Staněk
Fernando Velázquez
Playmate co je to?
Harry Gregson-Williams
Gastroenterolog kdo to je?
Guido De Angelis
Milan Kundera životopis
Edward Shearmur