Georges Delerue, narozen 12. března 1925 v Roubaix ve Francii, byl mimořádně plodný francouzský skladatel a hudebník, jehož umělecká dráha se vyznačovala mistrovským propojením hudby a obrazu. Jeho tvorba, čítající přes tři sta filmových hudeb, mu vynesla uznání jak na domácí půdě, tak na mezinárodní scéně, včetně prestižních ocenění. Zemřel 20. března 1992 v kalifornském Burbanku, zanechávaje po sobě bohaté dědictví.
Delerue pocházel z dělnické rodiny, jeho otec pracoval jako předák v továrně na pilníky a matka se jmenovala Marie Lhoest. Jeho hudební vzdělání bylo důkladné a zahrnovalo studium na konzervatoři, kde se věnoval hře na klavír a klarinet, solfge, harmonii, fugě a kompozici. Další rozvoj jeho talentu probíhal na prestižním Conservatoire de Paris pod vedením uznávaných pedagogů, jako byli Madame Picavet-Bacquart, Alfred Desenclos, Simone Plé-Caussade, Henri Büsser, Darius Milhaud, Roger Désormire a Jean Rivier. Jeho první skladatelské pokusy, jako například skladba „Panique“ z roku 1947 a první smyčcový kvartet z roku 1948, naznačily jeho budoucí směřování. Již v roce 1949 získal první cenu za kompozici a následně i druhou velkou cenu Říma.
Od roku 1952 se Delerue aktivně podílel na tvorbě pro Radio France, kde působil jako skladatel a dirigent. Jeho zájem o scénickou tvorbu se projevil i v opeře „Le Chevalier de neige“ z roku 1957. Průlom v jeho kariéře nastal s vytvořením hudby k filmu „Hiroshima, mon amour“ v roce 1959, což otevřelo dveře k jeho rozsáhlé filmové tvorbě. Navázal úzkou spolupráci s režiséry „Nové vlny“, včetně Françoise Truffauta a Jeana-Luca Godarda, a dále s tvůrci jako Philippe de Broca, Gérard Oury, Henri Verneuil, Édouard Molinaro a Henri Colpi. Jeho talent zasahoval i do oblasti televize, rozhlasu a spectacles, například se podílel na tvorbě „La Cinéscénie du Puy du Fou“ v letech 1982 až 2002.
Georges Delerue si vybudoval silnou mezinárodní pozici, spolupracoval s hollywoodskými velikány jako Fred Zinnemann, Mike Nichols a Oliver Stone. Od roku 1980 žil v Hollywoodu, kde pokračoval ve své úspěšné kariéře. Jeho poslední filmovou prací byla hudba k snímku „Din Bin Phu“ z roku 1992. Skladatel podlehl mozkové mrtvici 20. března 1992 a byl pohřben na hřbitově Forest Lawn Memorial Park v kalifornském Glendale.
Delerueho mimořádný talent byl oceněn mnoha prestižními cenami. V roce 1979 získal cenu César za nejlepší hudbu k filmu „Préparez vos mouchoirs“, následovaly ceny za „LAmour en fuite“ (1980) a „Le Dernier Métro“ (1981). Jeho mezinárodní úspěch potvrdil i Oscar za nejlepší původní hudební doprovod k filmu „I Love You, je taime“ v roce 1980. Během své kariéry byl opakovaně nominován na Césara, Oscara i Zlaté glóby za hudbu k řadě významných filmů.
Delerue zkomponoval hudbu k více než třem stovkám filmů, mezi nejznámější patří „Jules et Jim“, „Le Mépris“, „Le Roi de cur“, „Le Corniaud“, „Platoon“ a „La Révolution française“. Jeho tvorba pro televizi zahrnuje například „Les Rois maudits“ a pro dokumentární filmy „Le Nil“. Na poli scénické tvorby vytvořil opery, balety i divadelní hry.
Peter Nagy
Edward Shearmur
Luboš Pospíšil kdo to je?
Jack Black
Jakub Kaloč životopis
Gustavo Santaolalla
Orson Scott Card kdo to je?
Guido De Angelis
William Butler Yeats životopis
Džó Hisaiši