Ivan Trojan životopis
Apollón význam slova
Robert Mikluš životopis
Hildur Gunadóttir, islandská violoncellistka a skladatelka, se narodila 4. září 1982 v Reykjavíku. Její umělecká dráha je hluboce zakořeněna v hudební tradici, neboť její otec, Guni Franzson, byl renomovaným skladatelem, klarinetistou a hudebním pedagogem, zatímco její matka, Ingveldur Gurún Ólafsdóttir, byla operní pěvkyní. Toto rodinné zázemí nepochybně ovlivnilo její raný hudební vývoj. První setkání s violoncellem proběhlo v jejích pěti letech, a již v deseti letech debutovala na pódiu, když doprovodila svou matku.
Její formální vzdělání zahrnuje klasickou hudbu na Reykjavícké hudební akademii, studium kompozice a nových médií na Islandské univerzitě umění a následně studium na Umělecké univerzitě v Berlíně, kde se dále rozvíjela její skladatelská a experimentální tvorba. V současné době žije v Berlíně.
Hildur Gunadóttir je uznávanou umělkyní s bohatým portfoliem. Vydala dvě sólová alba: „Mount A“ (2007), nahrané v New Yorku a Hólar, a „Without Sinking“ (2009), vydané pod labelem Touch. Její tvůrčí rozsah se projevil také v divadelní tvorbě, kde složila píseň „Sumardagur“ (Summer Day) pro Národní divadlo Islandu.
Jako zpěvačka a aranžérka sboru spolupracovala s legendárními Throbbing Gristle, což dokládají její vystoupení v Rakousku i Londýně. Její diskografie je rozsáhlá a zahrnuje spolupráce s mnoha významnými umělci a skupinami. S Pan Sonic nahrála album „Katodivaihe/Cathodephase“ (2007). Její umělecká dráha je úzce spjata s formací Múm, se kterou nahrála alba „Go Go Smear the Poison Ivy“ (2007), „Sing Along to Songs You Dont Know“ (2009) a „Smilewound“ (2013). Dalšími významnými nahrávkami jsou „Tomorrow, In a Year“ (2010) s The Knife, album „Rivers“ (2010) s Wildbirds & Peacedrums, „Blue (Strings Edit) feat. Hildur Gunadóttir“ (2010) se Staisei Riron a Keiichir Shibuya. Spolupracovala také se Skúlim Sverrissonem na albech „Sería“ (2006) a „Sería II“ (2010), s Hauschkou na „Pan Tone“ (2011) a s Craigem Sutherlandem na „Strong Island“ (2017). S manželem Samem Slaterem nahrála „Battlefield 2042“ (2021).
Obzvláště významná byla její dlouholetá spolupráce s islandským skladatelem Jóhannem Jóhannssonem, která trvala od roku 2003 až do jeho předčasné smrti v roce 2018. Po jeho odchodu převzala a dokončila jeho poslední filmový projekt „Last and First Men“, kde působila nejen jako skladatelka, ale i jako scénáristka a režisérka. Tato práce zahrnovala i její hru na violoncello.
Hildur Gunadóttir si vybudovala silnou pozici také jako skladatelka filmové hudby. Její práce pro film a televizi zahrnuje:
Jako hudebnice se podílela na filmech „Last and first men“ (2010), kde hrála na violoncello, „Prisoners“ (2013), „Sicario“ (2015) a „The Revenant“ (2015), kde opět zaznělo její violoncello. V „Premier Contact“ (2016) se opět představila jako violoncellistka. Pro „Marie Madeleine“ (2018) nahrála perkuse a pro „Chernobyl“ (2019) přispěla hrou na piano, violoncello, zpěvem a sbory.
Hildur Gunadóttir je držitelkou mnoha významných ocenění. Za svou práci na seriálu „Trapped“ získala Edda Awards v roce 2016, a o rok později stejné ocenění za „The Oath - Le Serment dHippocrate“. V roce 2019 jí Emmy Awards udělilo cenu za nejlepší hudbu pro limitovanou sérii za epizodu „Please Remain Calm“ ze seriálu „Chernobyl“. Rok 2020 byl pro ni mimořádně úspěšný, kdy za hudbu k filmu „Joker“ obdržela Zlatý glóbus, Critics Choice Movie Awards, cenu BAFTA a Oscara. Stejný film jí vynesl i Grammy Award za nejlepší soundtrack pro vizuální médium v roce 2021. Za „Chernobyl“ získala také Grammy Award v roce 2020.
Její práce byla oceněna i na filmových festivalech, kde v roce 2022 obdržela čestnou cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu a v roce 2024 získala ocenění za nejlepší soundtrack na Benátském filmovém festivalu za „Joker: Folie deux“.
Kromě ocenění byla její hudba nominována na Roberts 2013 za film „Hijacking“, na Cinema Eye Honors Awards 2018 za „Strong Island“ a na Zlatý glóbus 2023 za film „Women Talking“.
Hildur Gunadóttir je vdaná za anglického skladatele a hudebního producenta Sama Slatera, se kterým má syna narozeného v roce 2012. Její umělecká osobnost je definována nejen jejím talentem, ale i schopností propojovat různé hudební žánry a přinášet do filmové hudby originální a emocionální hloubku.
Starožitník
Hildur Gunadóttir
Pizizubka kdo to je?
Giorgio Moroder
Karosář co je to?
Fabio Frizzi
Profesor
Glen Hansard
Markéta Davidová kdo to je?
Henry Jackman