Michal Krčmář wikipedia
Pete Sampras wiki
Lenka Hovorková
Martin Hermann Böttcher, známý pod pseudonymy Michael Thomas a Renardo, byl významnou postavou v oblasti filmové hudby, dirigování a aranžování. Narodil se 17. června 1927 v Berlíně a zemřel 20. dubna 2019 ve Westerrönfeldu. Jeho profesní dráha trvala déle než šest desetiletí, během nichž vytvořil hudbu k více než padesáti celovečerním kinofilmům a přibližně čtyřem stovkám televizních produkcí.
Jeho předkové sahali až k dvornímu kapelníkovi z Výmaru, což naznačuje hluboké kořeny v hudební tradici. Ačkoli původně toužil stát se pilotem a absolvoval výcvik u Luftwaffe, jeho životní cesta se nakonec ubírala jiným směrem. Již od dětství se potýkal se sluchovým postižením, od svých čtyř let byl hluchý na levé ucho v důsledku zlomeniny báze lebky a zhmoždění sluchového nervu. Přesto se pustil do hudebního vzdělávání, které začalo lekcemi klavíru a pokračovalo samostudiem hry na kytaru.
Po propuštění z válečného zajetí v Hamburku po druhé světové válce se Martin Böttcher prosadil jako kytarista v tanečním a zábavním orchestru Nordwestdeutscher Rundfunk (NWDR). V tomto období se setkal s řadou hudebních osobností, které ho ovlivnily, včetně Alfreda Hause, Franze Thona, Willyho Steinera, Richarda Richtera, Kurta Wegeho, Güntera Fuhlische, Bennyho de Weille a Helmuta Zachariase. Jeho hudební preference směřovaly především k jazzu, v němž si v německém průzkumu dokázal vydobýt druhé místo.
Zkušenosti s aranžováním začal sbírat již od roku 1946 u filmových skladatelů Michaela Jaryho a Hanse-Martina Majewského. V roce 1954 opustil NWDR a plně se začal věnovat tvorbě. Jeho filmový debut se uskutečnil v roce 1955 s hudbou k filmu „Der Hauptmann und sein Held“ od producenta Artura Braunera. Následovala druhá filmová hudba k snímku „Die Halbstarken“ v roce 1956, pro který sestavil kapelu nazvanou Mister Martin’s Band, v níž působili i Fatty George, Bill Grah, Ernst Mosch, a James Last.
Martin Böttcher skládal hudbu pro významné osobnosti německé kinematografie. Pro Hanse Albersa vytvořil tři písně k filmu „13 kleine Esel und der Sonnenhof“ (1958) a pro Heinze Rühmann složil hudbu k Pater-Brownovým filmům „Das schwarze Schaf“ a „Er kann’s nicht lassen“. Pseudonym „Michael Thomas“ použil pro melodii „Hawaii Tattoo“, která se stala světovým hitem a pronikla i do amerických hitparád. Mezi další interprety, pro které psal písně, patřili Françoise Hardy, Romy Schneider, Peggy March a Elisabeth Flickenschildt.
V letech 1960 až 1962 působil jako producent pro společnost Ariola, kde produkoval nahrávky interpretů jako Mariona, Boy Berger, Marie Dieke (Ria Solar), Walter Scherau, Tony Sandler a Jo Roland. V roce 1960 se s písní „Oh, wie schön“, kterou nazpíval Tony Sandler, zúčastnil soutěže Grand Prix Eurovision. Jeho hudba k filmu Oswalta Kolleho „Das Wunder der Liebe“ (1967) byla sice odmítnuta sexuologem Hansem Giese, ale později našla uplatnění jako hudba k posluchačské desce a titulní téma „Wonderland of Love“.
Zlom v jeho kariéře nastal s zakázkou na hudbu k filmům Edgara Wallace od Horsta Wendlandta z Rialto Film. Jeho největší úspěch však přišel v 60. letech s hudbou ke Karl-Mayovým filmům, kde se stal nejúspěšnějším německým filmovým skladatelem. Složil hudbu k deseti Karl-Mayovým kinofilmům a v 70. letech napsal hudbu pro 26 dílů seriálu Kara Ben Nemsi Effendi. Kritika tehdy hodnotila jeho hudbu k filmu „Der Schatz im Silbersee“ slovy, že „hudba se podílí na úspěchu filmu z poloviny.“
Od konce 60. let se Martin Böttcher přesunul k televizní tvorbě. Složil první titulní melodii pro ZDF k seriálu „Das Kriminalmuseum“ a následovaly další populární seriály jako „Gertrud Stranitzki“, „Ida Rogalski“, „Sonderdezernat K1“, „Es muß nicht immer Kaviar sein“ (1977), „Air Albatross“ (1994), „Der Alte“ a „Derrick“ (např. epizoda „Ein Koffer aus Salzburg“ z roku 1975). Jeho poslední televizní tvorba byla pro seriál „Pfarrer Braun“.
Celkem složil hudbu k 56 celovečerním filmům a přibližně 400 televizním hrám a seriálům. Jeho hudba se v 70. a 80. letech hojně využívala v hudebních a galashow a byla vydávána na samplerech.
Martin Böttcher byl ženatý s herečkou Anneliese Kaplan. Dlouho žil v Luganu ve Švýcarsku, v posledních letech svého života pobýval ve Westerrönfeldu. Měl dvě dcery, z nichž jedna bohužel zemřela v roce 1991 ve věku 26 let na leukémii. Byl pohřben na hřbitově ve Westerrfeldu.
Za svou dlouholetou a plodnou kariéru obdržel řadu prestižních ocenění, mezi něž patří čestné členství v American Max Steiner Society (1979), „Ehrenpreis für Filmmusik“ (Erich-Wolfgang-Korngold-Preis) (1995), „Scharlih“ na Karl-May-Festu v Bad Segeberg (1994), „Special Award“ od Schacht-Musikverlage (1997), „Edgar-Wallace-Preis“ ve zlatě (2000), Bundesverdienstkreuz am Bande (2004), Deutscher Musikautorenpreis v kategorii „Komposition Filmmusik“ (2009), „Look & Listen – Telepool-BR-Music-Award“ (2013), Čestná cena Německé filmové hudby (2014) a Deutscher Musikautorenpreis der GEMA za celoživotní dílo (2016). Jeho „Winnetou-Melodie“ zaznamenala úspěch v roce 1998 v podání německé skupiny Superboys a v roce 2000 v podání české skupiny Těžkej Pokondr.
Roman Ondráček wiki
Martin Böttcher
Ladislav Pham wiki
Michael Giacchino
Albert Camus kdo to je?
Marcelo Zarvos
Martina Randová narození
Marco Beltrami
Mentál wikipedie
Mark Snow