Kazisvět co to je?
Jiří VI věk
Ondřej Neff wikipedie
Milan Kundera
Bohouš Josef (manžel/manželka)
Marvin Frederick Hamlisch, americký skladatel a dirigent, se narodil 2. června 1944 na Manhattanu. Jeho rodiče, Lilly (rozená Schachter) a Max Hamlisch, pocházeli z Vídně, kde jeho otec působil jako akordeonista a kapelník. Již od útlého věku projevoval Marvin mimořádný hudební talent. V pouhých šesti letech, v roce 1951, byl přijat na prestižní Juilliard School, což svědčí o jeho raném hudebním nadání. Studium na této instituci mu poskytlo pevné základy pro budoucí kariéru. Další vzdělání v oboru hudby absolvoval na Queens College, kde v roce 1967 získal bakalářský titul.
Jeho profesionální dráha začala v neobvyklém prostředí – jako klavírista při zkouškách na slavný muzikál „Funny Girl“. První významný krok na poli filmové hudby učinil v roce 1968 s kompozicí k filmu „The Swimmer“. Velkého úspěchu se dočkal již v jednadvaceti letech, kdy v roce 1965 vyšel jeho první hit „Sunshine, Lollipops and Rainbows“, na kterém spolupracoval s Howardem Lieblingem. Tuto píseň interpretovala zpěvačka Lesley Gore, která o dva roky později nazpívala i další úspěšnou skladbu napsanou ve spolupráci s Lieblingem, „California Nights“.
Hamlischova kariéra nabrala na obrátkách s jeho prací na filmech režiséra Woodyho Allena, pro které složil hudbu k snímkům „Take the Money and Run“ (1969) a „Bananas“ (1971). Zlomový okamžik v jeho tvorbě nastal v roce 1973, kdy adaptoval hudbu Scotta Joplina pro film „The Sting“. Tato práce mu přinesla nejen kritické uznání, ale i obrovskou popularitu, zejména díky ikonické titulní písni „The Entertainer“. Následoval další mimořádný úspěch s filmem „The Way We Were“, za který získal neuvěřitelné dva Oscary – jeden za titulní píseň a druhý za celkovou hudební složku filmu. K tomu přibyly i čtyři ceny Grammy, z nichž dvě byly uděleny právě za toto dílo. Jeho hudební vliv zasáhl i do oblasti televizní tvorby, kde v roce 1975 složil původní znělku pro populární pořad „Good Morning America“, která se používala celých dvanáct let. V roce 1977 složil píseň „Nobody Does It Better“ pro bondovský film „The Spy Who Loved Me“, na níž spolupracoval s Carole Bayer Sager.
Osmdesátá léta přinesla Hamlischovi další významné filmové projekty, včetně hudby k filmům „Ordinary People“ (1980) a „Sophies Choice“ (1982). V roce 1986 obdržel nominaci na Oscara za filmovou adaptaci muzikálu „A Chorus Line“, pro který již dříve složil hudbu. V roce 1985 se podílel na filmu „D.A.R.Y.L.“ a v roce 2009 složil hudbu k filmu „The Informant!“. Jeho tvorba zasáhla i do literatury pro děti, když napsal knihu „Marvin Makes Music“. Krátce před svou smrtí dokončil v roce 2013 hudbu k filmu „Behind the Candelabra“.
Kromě filmové hudby se Marvin Hamlisch výrazně prosadil i v oblasti divadelní tvorby. Jeho první významné divadelní dílo bylo provedeno v roce 1972, kdy složil klavírní doprovod pro vystoupení Groucho Marxe v Carnegie Hall. Jeho zlomovým dílem na Broadwayi byl muzikál „A Chorus Line“ z roku 1975, za který získal prestižní cenu Tony a Pulitzerovu cenu. V roce 1978 složil hudbu k muzikálu „Theyre Playing Our Song“, který byl inspirován jeho vztahem s Carole Bayer Sager. Následovaly muzikály „Jean Seberg“ (1983), který v Londýně neměl úspěch, a „Smile“ (1986), jenž dosáhl smíšeného přijetí a krátké reprízy na Broadwayi. V roce 1993 byl nominován na cenu Drama Desk za hudbu k muzikálu „The Goodbye Girl“. Dalšími divadelními počiny byly „Sweet Smell of Success“ (2002), na němž spolupracoval s textařem Craigem Carneliou a libretistou Johnem Guarem, a muzikál „The Nutty Professor“, který dokončil krátce před svou smrtí a byl uveden v červenci a srpnu 2012. Na tomto díle se podílel i s libretistou Rupertem Holmesem a režisérem Jerrym Lewisem.
Marvin Hamlisch byl také uznávaným dirigentem. V roce 1994 působil jako hudební ředitel a aranžér pro koncertní turné Barbry Streisand, za které získal dvě ceny Emmy. V roce 1996 dirigoval turné Lindy Ronstadt s názvem „Dedicated to the One I Love“. Od roku 1995 až do své smrti zastával pozici hlavního dirigenta Pittsburgh Pops. Jeho dirigentská dráha zahrnovala i působení u dalších významných orchestrů, jako jsou Milwaukee Symphony Orchestra, San Diego Symphony, Seattle Symphony, Dallas Symphony Orchestra, Buffalo Philharmonic Orchestra, The National Symphony Orchestra Pops, The Pasadena Symphony and Pops a Baltimore Symphony Orchestra. Jeho debutový koncert pro Pasadena Symphony and Pops se konal 23. července 2011 v The Rose Bowl, kde nahradil dirigenta Rachaela Worbyho. V době své smrti se připravoval na převzetí pozice hlavního dirigenta pro The Philly POPS.
Jeho mimořádné úspěchy byly oceněny řadou prestižních cen. Hamlisch patří mezi pouhých deset lidí, kteří získali tři nebo více Oscarů v jedné noci, a je jediným, kdo toho dosáhl mimo oblast režie nebo scénáře. Vlastnil také deset nominací na Zlatý glóbus, z nichž proměnil dvě za nejlepší původní píseň. V roce 1976 obdržel Pulitzerovu cenu za drama za své dílo „A Chorus Line“, kterou sdílel s Michaelem Bennettem, Jamesem Kirkwoodem, Nicholasem Dantem a Edwardem Klebanem. V roce 2009 mu byla udělena cena za celoživotní dílo na World Soundtrack Awards v Gentu, Belgie. V roce 2008 byl uveden do Long Island Music Hall of Fame a American Theater Hall of Fame. Ve stejném roce se také zúčastnil soutěže „Triple Sensation“ jako porotce.
Marvin Hamlisch zemřel 6. srpna 2012 v Ronald Reagan UCLA Medical Center v Los Angeles ve věku 68 let. Příčinou úmrtí byla respirační zástava, k níž přispěla hypertenze a cerebrální hypoxie. Associated Press ho popsal jako autora „některých z nejmilejších a nejtrvalejších písní a hudebních doprovodů v historii kinematografie“. Barbra Streisand na jeho památku vzpomínala na jeho „brilantně rychlou mysl, jeho štědrost a lahodný smysl pro humor“. Aretha Franklin ho nazvala „klasickým a jedinečným“, jedním z „největších aranžérů a producentů všech dob“. Šéf Pasadena Symphony and Pops poznamenal, že Hamlisch „zanechal velmi specifickou... originální stopu v americké hudbě a přidal se k velké americké písňové sbírce díly, která sám složil“. Na jeho počest byla 8. srpna 2012 na Broadwayi na jednu minutu ztlumena světla ve 40 divadelních budovách. Pamětní akce se konala 18. září 2012, kde vystoupily osobnosti jako Barbra Streisand, Aretha Franklin a Liza Minnelli. Na udílení Oscarů v roce 2013 Barbra Streisand zazpívala na jeho památku píseň „The Way We Were“. Vzpomínková akce v New Yorku se uskutečnila 2. června 2013, kde vystoupili Staples Players a veteráni z filmu a divadla.
Jedním z jeho méně známých, avšak významných děl je orchestrální skladba „Anatomy of Peace (Symphonic Suite in one Movement For Full Orchestra/Chorus/Child Vocal Soloist)“, inspirovaná knihou Emeryho Reevese. Tato skladba byla provedena v Carnegie Hall v roce 1993 a v Paříži v roce 1994, a v roce 1992 ji nahrál Dallas Symphony Orchestra.
Marvin Hamlisch byl ženatý s Terre Blair od května 1989 až do své smrti. Jeho manželka je zpravodajkou a moderátorkou počasí pro WSYX-Channel 6 v Columbusu v Ohiu.
Zdeněk Godla wiki
Michel Magne
Leoš Janáček věk
Mike Patton
Jan Rakušan kdo to je?
Ondřej Gregor Brzobohatý
Yvonne Přenosilová životopis
Nobuo Uemacu
Jakub Szántó wiki
Ludovico Einaudi