Maximilian Raoul Steiner, známý jako Max Steiner, se narodil 10. května 1888 ve Vídni, tehdy součásti Rakousko-Uherska. Jeho životní pouť skončila 28. prosince 1971 v Hollywoodu. Steiner byl hudebníkem s rakouskou, později americkou národností, který se proslavil jako skladatel a dirigent. Jeho odkaz je neodmyslitelně spjat s filmovým průmyslem, pro který vytvořil hudbu k více než 300 snímkům. Jeho neuvěřitelná produktivita a umělecká genialita mu vynesly přezdívku „otec filmové hudby“.
Steinerův hudební talent se projevil již v útlém věku. Byl považován za hudební zázrak, což dokazuje fakt, že svou první operetu dirigoval již ve dvanácti letech. V patnácti letech se stal profesionálním hudebníkem. Jeho vzdělání bylo pečlivě budováno na prestižních vídeňských institucích. Studoval na Vídeňské technické univerzitě a na Císařské akademii hudby, kde se učil pod vedením takových osobností jako Robert Fuchs a Gustav Mahler. Jeho hudební styl byl ovlivněn širokým spektrem skladatelů, včetně Johanna Strausse II, Richarda Strausse, Johannese Brahmse, Clauda Debussyho, Edmunda Eyslera, Felixe Weingartnera, Gustava Mahlera a Richarda Wagnera.
V roce 1914 se Steiner rozhodl pro přesun do Spojených států. Z Anglie, kde pobýval, uprchl kvůli hrozbě internace během první světové války. V Americe se jeho kariéra postupně posouvala směrem k filmovému průmyslu. V roce 1929 se natrvalo usadil v Hollywoodu, kde se jeho talent naplno rozvinul. Zde se stal klíčovou postavou v tvorbě filmové hudby.
Max Steiner je autorem hudby k nespočtu slavných filmů. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří soundtracky k filmům jako „King Kong“ (1933), „Malé ženy“ (1933), „Jezebel“ (1938), „Casablanca“ (1942), „The Searchers“ (1956), „A Summer Place“ (1959) a legendární „Jih proti Severu“ (1939). Jeho inovativní přístup k filmové hudbě zahrnoval mistrné využití leitmotivů, tedy opakujících se hudebních témat spojených s postavami, místy nebo emocemi. Proslul také technikou „Mickey Mousing“, která spočívá v přesném synchronizování hudby s akcí na plátně, čímž hudba doplňuje a zesiluje vizuální zážitek diváka.
Jeho umělecká práce byla hojně oceněna. Steiner získal celkem tři Oscary za nejlepší hudbu k filmům „The Informer“ (1935), „Now, Voyager“ (1942) a „Since You Went Away“ (1944). Dále obdržel Zlatý glóbus za nejlepší původní hudbu k filmu „Life with Father“. Jeho mimořádný přínos filmovému umění dokládá i rekordních 24 nominací na Oscara. Během své kariéry spolupracoval s předními režiséry jako Michael Curtiz, John Ford a William Wyler, a s hvězdami jako Errol Flynn, Bette Davis, Humphrey Bogart a Fred Astaire.
Max Steiner byl ženatý celkem čtyřikrát. Jeho první manželkou byla Beatrice Tilt, s níž se oženil 12. září 1912. Následovala Audree van Lieu, s níž se rozvedl 14. prosince 1933, a Louise Klos, s níž se rozvedl v roce 1946. Jeho poslední manželkou byla Leonette Blair, s níž se oženil v roce 1947. S Louise Klos měl syna Rona. Poslední filmový soundtrack složil v roce 1965. Max Steiner zemřel na srdeční selhání 28. prosince 1971 v Hollywoodu a je pohřben na hřbitově Forest Lawn Memorial Park Cemetery v Glendale v Kalifornii. Své vzpomínky sepsal v autobiografii, která však nebyla nikdy publikována.
Pepa Vojtek kdo to je?
Michael Price
Daniela Špinar wikipedia
Murray Gold
Athéna kdo to je?
Max Steiner
Drúz kdo je to?
Nick Glennie-Smith
Puritánka definice
Marcelo Zarvos