Michel Legrand, narozený 24. února 1932 v Paříži, byl francouzský hudebník, skladatel, jazzový pianista, zpěvák a aranžér. Jeho umělecká dráha, která začala v umělecké rodině, jej zavedla k celosvětovému uznání a řadě prestižních ocenění, včetně tří Oscarů za filmovou hudbu. Zemřel 26. ledna 2019 v Neuilly-sur-Seine.
Legrandův hudební talent se projevil již v útlém věku. Jeho otec, Raymond Legrand, byl rovněž respektovaným skladatelem, od něhož se mladý Michel učil a u nějž bez uvedení v titulcích asistoval s filmovou hudbou. Jeho strýc Jacques Hélian byl známým dirigentem. Vzdělání získal na prestižní Conservatoire national de musique v Paříži v letech 1942 až 1949, kde studoval pod vedením takových osobností jako Lucette Descaves, Henri Challan a Nadia Boulanger. Již v roce 1951 vytvořil své první aranže pro orchestr svého otce.
Jeho kariéra nabrala na obrátkách díky spolupráci s Jacquesem Canettim v divadle des Trois Baudets a na koncertech. Pro vydavatelství Philips aranžoval hudbu pro řadu umělců, mezi nimiž byli Jacqueline François, Henri Salvador, Catherine Sauvage a Jacques Brel. V roce 1954 vydal úspěšný jazzový album „I Love Paris“. Následovala pozice hudebního ředitele pro Maurice Chevalliera (1956) a Zizi Jeanmaire (1957). Významným milníkem bylo nahrávání alba „Legrand Jazz“ v roce 1958, kde spolupracoval s legendami jako Miles Davis, John Coltrane a Bill Evans.
Od roku 1966 se Legrandova kariéra přesunula do Hollywoodu, kde navázal přátelství s Quincy Jonesem a Henrym Mancinim. Jeho spolupráce s americkými textaři Alanem a Marilyn Bergman přinesla řadu nezapomenutelných skladeb. V roce 1968 získal svého prvního Oscara za nejlepší původní píseň „The Windmills of Your Mind“ z filmu „LAffaire Thomas Crown“. Dalšího Oscara za nejlepší filmovou hudbu obdržel v roce 1971 za „Un été 42“. Jeho talent byl oceněn i cenami Grammy, kde získal pět vítězství z 27 nominací v období mezi lety 1971 a 1975. Třetího Oscara si odnesl v roce 1983 za hudbu k filmu „Yentl“.
Michel Legrand byl nesmírně plodný umělec, který složil hudbu k více než dvěma stům filmů a televizních projektů. Kromě filmové hudby se věnoval i klasické hudbě, složil dvě opery, balety a dva koncerty. Vystupoval jako klavírní sólista s mnoha světovými orchestry. Jeho jazzové skladby jako „La Valse des Lilas“, „La Chanson de Maxence“ a „What are you doing the rest of your life“ se staly standardy jazzového žánru. V roce 1964 začal vystupovat i jako zpěvák. Jeho diskografie zahrnuje alba jako „Attendre…“ (1980), „Disco Magic Concorde“ (1978) a spolupráci s Mario Pelchatem na albu s velkými hity (2009).
Legrandova spolupráce s francouzskou Novou vlnou, zejména s režiséry jako Agns Varda („Cléo de 5 7“) a Jean-Luc Godard („Une femme est une femme“), stejně jako s Jacquesem Demy, pro kterého složil ikonické soundtracky k filmům „Les Parapluies de Cherbourg“ a „Les Demoiselles de Rochefort“, jej navždy zapsala do historie kinematografie. V roce 2011 se vzdal francouzského občanství a získal americké.
Michel Legrand byl ženatý celkem třikrát a měl čtyři děti. Jeho umělecký odkaz je bohatý a zahrnuje nejen hudbu, ale i autobiografie „Rien nest grave dans les aigus“ (2013) a „Jai le regret de vous dire oui“ (2018). Byl nositelem mnoha vyznamenání, včetně důstojnických a velitelksých řádů. Jeho dílo je připomínáno i po jeho smrti, například pojmenováním asteroidu (31201) Michellegrand, inaugurací mostu Michela-LeGranda v Cherbourgu nebo vydáním poštovní známky.
Sádrokartonář co to je?
M83
Cameron Diaz kdo to je?
Maurice Jarre
Alessandro Volta kdo to je?
Michael Price
Barbora Podzimková wikipedia
Maurizio De Angelis
Nevděčník co to je?
Martin Böttcher