Michel Legrand, narozený 24. února 1932 v Paříži, byl francouzský hudebník, skladatel, jazzový pianista, zpěvák a aranžér. Jeho umělecká dráha, která začala v umělecké rodině, jej zavedla k celosvětovému uznání a řadě prestižních ocenění, včetně tří Oscarů za filmovou hudbu. Zemřel 26. ledna 2019 v Neuilly-sur-Seine.
Legrandův hudební talent se projevil již v útlém věku. Jeho otec, Raymond Legrand, byl rovněž respektovaným skladatelem, od něhož se mladý Michel učil a u nějž bez uvedení v titulcích asistoval s filmovou hudbou. Jeho strýc Jacques Hélian byl známým dirigentem. Vzdělání získal na prestižní Conservatoire national de musique v Paříži v letech 1942 až 1949, kde studoval pod vedením takových osobností jako Lucette Descaves, Henri Challan a Nadia Boulanger. Již v roce 1951 vytvořil své první aranže pro orchestr svého otce.
Jeho kariéra nabrala na obrátkách díky spolupráci s Jacquesem Canettim v divadle des Trois Baudets a na koncertech. Pro vydavatelství Philips aranžoval hudbu pro řadu umělců, mezi nimiž byli Jacqueline François, Henri Salvador, Catherine Sauvage a Jacques Brel. V roce 1954 vydal úspěšný jazzový album „I Love Paris“. Následovala pozice hudebního ředitele pro Maurice Chevalliera (1956) a Zizi Jeanmaire (1957). Významným milníkem bylo nahrávání alba „Legrand Jazz“ v roce 1958, kde spolupracoval s legendami jako Miles Davis, John Coltrane a Bill Evans.
Od roku 1966 se Legrandova kariéra přesunula do Hollywoodu, kde navázal přátelství s Quincy Jonesem a Henrym Mancinim. Jeho spolupráce s americkými textaři Alanem a Marilyn Bergman přinesla řadu nezapomenutelných skladeb. V roce 1968 získal svého prvního Oscara za nejlepší původní píseň „The Windmills of Your Mind“ z filmu „LAffaire Thomas Crown“. Dalšího Oscara za nejlepší filmovou hudbu obdržel v roce 1971 za „Un été 42“. Jeho talent byl oceněn i cenami Grammy, kde získal pět vítězství z 27 nominací v období mezi lety 1971 a 1975. Třetího Oscara si odnesl v roce 1983 za hudbu k filmu „Yentl“.
Michel Legrand byl nesmírně plodný umělec, který složil hudbu k více než dvěma stům filmů a televizních projektů. Kromě filmové hudby se věnoval i klasické hudbě, složil dvě opery, balety a dva koncerty. Vystupoval jako klavírní sólista s mnoha světovými orchestry. Jeho jazzové skladby jako „La Valse des Lilas“, „La Chanson de Maxence“ a „What are you doing the rest of your life“ se staly standardy jazzového žánru. V roce 1964 začal vystupovat i jako zpěvák. Jeho diskografie zahrnuje alba jako „Attendre…“ (1980), „Disco Magic Concorde“ (1978) a spolupráci s Mario Pelchatem na albu s velkými hity (2009).
Legrandova spolupráce s francouzskou Novou vlnou, zejména s režiséry jako Agns Varda („Cléo de 5 7“) a Jean-Luc Godard („Une femme est une femme“), stejně jako s Jacquesem Demy, pro kterého složil ikonické soundtracky k filmům „Les Parapluies de Cherbourg“ a „Les Demoiselles de Rochefort“, jej navždy zapsala do historie kinematografie. V roce 2011 se vzdal francouzského občanství a získal americké.
Michel Legrand byl ženatý celkem třikrát a měl čtyři děti. Jeho umělecký odkaz je bohatý a zahrnuje nejen hudbu, ale i autobiografie „Rien nest grave dans les aigus“ (2013) a „Jai le regret de vous dire oui“ (2018). Byl nositelem mnoha vyznamenání, včetně důstojnických a velitelksých řádů. Jeho dílo je připomínáno i po jeho smrti, například pojmenováním asteroidu (31201) Michellegrand, inaugurací mostu Michela-LeGranda v Cherbourgu nebo vydáním poštovní známky.
Souložnice
Marco Beltrami
Radek Filipi životopis
Mark Snow
Pavel Kožíšek wikipedia
Murray Gold
Nikola Ogrodníková wikipedie
Luboš Fišer
Maggie Smith životopis
Michael Suby