Nicholas Britell, americký skladatel narozený 17. října 1980 v New Yorku, si vybudoval prominentní postavení ve světě filmové a televizní hudby. Jeho kořeny sahají do židovské tradice a jeho akademická dráha je poznamenána výjimečnými úspěchy. Vzdělání zahájil na New Canaan Country School, pokračoval na Hopkins School, kde promoval s vyznamenáním, a následně navštěvoval předuniverzitní oddělení Juilliard School. Své vysokoškolské studium zakončil na Harvardově univerzitě v roce 2003, kde se stal členem prestižní společnosti Phi Beta Kappa.
Britellova umělecká dráha je obohacena o rozmanité angažmá. Během studií na Harvardu byl aktivním členem Signet Society. Jeho hudební zájem přesahuje klasické kompozice, což dokazuje jeho působení v instrumentální hip-hopové skupině The Witness Protection Program, kde se věnoval hře na klávesy a syntezátory. Jeho talent byl oceněn i prestižním titulem Steinway Artist. Britell také aktivně přispívá k rozvoji hudební scény jako kreativní spolupracovník Juilliard School a je součástí brain trust dirigenta Esa-Pekka Salonena pro San Francisco Symphony Orchestra.
Jeho soukromý život je spojen s violoncellistkou Caitlin Sullivan, se kterou sdílí umělecké prostředí. Britellova skladatelská tvorba byla mnohokrát oceněna a nominována na nejprestižnější ceny. Mezi jeho významná ocenění patří Emmy Award za hudbu k seriálu „Succession“. Na svém kontě má také tři nominace na Oscara, které získal za svou práci na filmech „Moonlight“, „If Beale Street Could Talk“ a „Dont Look Up“. Jeho hudba byla rovněž nominována na cenu Grammy.
Britellův rozsáhlý filmový a televizní repertoár zahrnuje celou řadu nezapomenutelných děl. Mezi jeho nejznámější projekty patří hudba k filmům „The Big Short: The Big Short“ (2015), „Vice“ (2018), „Battle of the Sexes“ (2017), „Cruella“ (2021) a „She Said“ (2022). Jeho práce na seriálu „Succession“ (2018-2023) mu přinesla uznání v podobě Emmy Award. Vytvořil také hudbu k filmům jako „Eve“ (2008), „New York, I Love You“ (2009), „Gimme the Loot“ (2012) a „Haiti: Where Did the Money Go?“ (2012). Jeho hudební přínos k filmu „12 Years a Slave“ (2012) zahrnuje skladbu „My Lord Sunshine“. Britell se podílel i na produkci krátkého a následně celovečerního filmu „Whiplash“ (2013, 2014). Dalšími významnými projekty jsou „The Seventh Fire“ (2015), „A Tale of Love and Darkness“ (2015), „Free State of Jones“ (2016), „Tramps“ (2016) a „Liberation“ (2018), pro které složil titulní píseň pro Christinu Aguileru. Jeho tvorba zahrnuje i seriály „The Underground Railroad“ (2021), za který byl nominován na Primetime Emmy Award, a „Andor“ (2022).
Nicholas Britell čerpá inspiraci z širokého spektra hudebních osobností a žánrů. Mezi jeho hlavní vlivy patří klasičtí skladatelé jako Rachmaninoff a Gershwin, minimalistický styl Philipa Glasse, melancholické kompozice Zbigniewa Preisnera, inovativní přístup Quincyho Jonese a vliv hip-hopové scény v podání Dr. Dre. Tato rozmanitost vlivů se odráží v jeho jedinečném a emocionálně působivém hudebním stylu.
Světlonoš co to je?
Luis Bacalov
Charlotte Brontë životopis
Michael Nyman
Školní asistent původ slova
Michael Suby
Rudolf Battěk otec
Ludwig Göransson
Pošuk co je to?
Michael Giacchino