Nicholas Britell, americký skladatel narozený 17. října 1980 v New Yorku, si vybudoval prominentní postavení ve světě filmové a televizní hudby. Jeho kořeny sahají do židovské tradice a jeho akademická dráha je poznamenána výjimečnými úspěchy. Vzdělání zahájil na New Canaan Country School, pokračoval na Hopkins School, kde promoval s vyznamenáním, a následně navštěvoval předuniverzitní oddělení Juilliard School. Své vysokoškolské studium zakončil na Harvardově univerzitě v roce 2003, kde se stal členem prestižní společnosti Phi Beta Kappa.
Britellova umělecká dráha je obohacena o rozmanité angažmá. Během studií na Harvardu byl aktivním členem Signet Society. Jeho hudební zájem přesahuje klasické kompozice, což dokazuje jeho působení v instrumentální hip-hopové skupině The Witness Protection Program, kde se věnoval hře na klávesy a syntezátory. Jeho talent byl oceněn i prestižním titulem Steinway Artist. Britell také aktivně přispívá k rozvoji hudební scény jako kreativní spolupracovník Juilliard School a je součástí brain trust dirigenta Esa-Pekka Salonena pro San Francisco Symphony Orchestra.
Jeho soukromý život je spojen s violoncellistkou Caitlin Sullivan, se kterou sdílí umělecké prostředí. Britellova skladatelská tvorba byla mnohokrát oceněna a nominována na nejprestižnější ceny. Mezi jeho významná ocenění patří Emmy Award za hudbu k seriálu „Succession“. Na svém kontě má také tři nominace na Oscara, které získal za svou práci na filmech „Moonlight“, „If Beale Street Could Talk“ a „Dont Look Up“. Jeho hudba byla rovněž nominována na cenu Grammy.
Britellův rozsáhlý filmový a televizní repertoár zahrnuje celou řadu nezapomenutelných děl. Mezi jeho nejznámější projekty patří hudba k filmům „The Big Short: The Big Short“ (2015), „Vice“ (2018), „Battle of the Sexes“ (2017), „Cruella“ (2021) a „She Said“ (2022). Jeho práce na seriálu „Succession“ (2018-2023) mu přinesla uznání v podobě Emmy Award. Vytvořil také hudbu k filmům jako „Eve“ (2008), „New York, I Love You“ (2009), „Gimme the Loot“ (2012) a „Haiti: Where Did the Money Go?“ (2012). Jeho hudební přínos k filmu „12 Years a Slave“ (2012) zahrnuje skladbu „My Lord Sunshine“. Britell se podílel i na produkci krátkého a následně celovečerního filmu „Whiplash“ (2013, 2014). Dalšími významnými projekty jsou „The Seventh Fire“ (2015), „A Tale of Love and Darkness“ (2015), „Free State of Jones“ (2016), „Tramps“ (2016) a „Liberation“ (2018), pro které složil titulní píseň pro Christinu Aguileru. Jeho tvorba zahrnuje i seriály „The Underground Railroad“ (2021), za který byl nominován na Primetime Emmy Award, a „Andor“ (2022).
Nicholas Britell čerpá inspiraci z širokého spektra hudebních osobností a žánrů. Mezi jeho hlavní vlivy patří klasičtí skladatelé jako Rachmaninoff a Gershwin, minimalistický styl Philipa Glasse, melancholické kompozice Zbigniewa Preisnera, inovativní přístup Quincyho Jonese a vliv hip-hopové scény v podání Dr. Dre. Tato rozmanitost vlivů se odráží v jeho jedinečném a emocionálně působivém hudebním stylu.
Světlonoš co to je?
Mychael Danna
Charlotte Brontë životopis
Mike Patton
Školní asistent původ slova
Michael Kamen
Rudolf Battěk otec
Nick Glennie-Smith
Pošuk co je to?
Martin Gore