Giovanni „Nino“ Rota, narozený 3. prosince 1911 v italském Miláně, byl uznávaný klavírista, dirigent a především hudební skladatel, jehož umělecká dráha byla neodmyslitelně spjata s filmovým plátnem. Jeho tvůrčí život, který skončil 10. dubna 1979 v Římě ve věku 67 let na následky koronární trombózy, zanechal nesmazatelnou stopu v historii kinematografie i klasické hudby.
Rotaův hudební talent se projevil již v raném věku. Vzdělání získal na prestižních institucích, kde se učil pod vedením významných osobností. Studoval na Milánské konzervatoři u Giacoma Orefice a později na Akademii sv. Cecilie v Římě pod taktovkou Ildebranda Pizzettiho a Alfreda Caselly. Jeho hudební rozhled se dále rozšířil během studií dirigování a kompozice ve Spojených státech, která podnítil slavný dirigent Arturo Toscanini. Kromě hudby se věnoval i akademické činnosti, což dokládá jeho doktorát z literatury na milánské univerzitě, kde se jeho práce soustředila na Gioseffa Zarlina.
Jeho kariéra byla poznamenána hlubokými a plodnými spoluprácemi s předními filmovými režiséry, zejména s Federicem Fellinim a Luchinem Viscontim. Pro Felliniho složil hudbu k ikonickým filmům jako „La strada“, „Le notti di Cabiria“, „La dolce vita“, „8“ či „Amarcord“. S Viscontim spolupracoval na snímcích „Rocco a jeho bratři“ a „Il Gattopardo“. Jeho tvorba pro film byla mimořádně rozsáhlá, celkem složil hudbu k více než 150 filmům, přičemž v jednom roce dokázal vytvořit až deset filmových partitur, s rekordním počtem třinácti v roce 1954.
Rotaův hudební odkaz však přesahuje filmovou hudbu. Složil deset oper, pět baletů a rozsáhlé dílo v oblasti orchestrální, komorní a scénické hudby. Mezi jeho významná díla v různých žánrech patří například klavírní skladby jako „Il Mago doppio“ či „15 Preludi“, komorní hudba zahrnující různé sonáty a tria, vokální skladby jako oratorium „Infanzia di S. Giovanni Battista“ a orchestrální díla, včetně symfonií a koncertů. Jeho hudba k filmu „Kmotr“ byla oceněna Americkým filmovým institutem, který ji zařadil na páté místo v seznamu nejlepší filmové hudby. Byl také nominován za hudbu k filmu „Vojna a mír“.
Nino Rota byl také oddán pedagogické činnosti. V letech 1950 až 1976 působil jako ředitel konzervatoře Conservatorio Niccol Piccinni v Bari. Jeho vliv a význam jsou tak velké, že po něm byla pojmenována konzervatoř v Monopoli – Conservatorio di Musica „Nino Rota“ di Monopoli. I po svém úmrtí zůstává Nino Rota inspirací pro generace hudebníků a filmařů.
Ava Max kdo to je?
Mark Mancina
Dentista co znamená
Ludovico Einaudi
Enver Hodža kdo to je?
Michael Giacchino
Tomio Okamura rodina
Mark Snow
Richard Gere wikipedia
Marcelo Zarvos