Philip Glass, narozený 31. ledna 1937 v Baltimoru, Maryland, je uznávaný americký skladatel a klavírista, jehož dílo je neodmyslitelně spjato s minimalistickým hudebním proudem, často popisovaným jako „hudba s repetitivními strukturami“. Jeho umělecká dráha je bohatá a rozmanitá, zahrnující tvorbu pro operu, film, divadlo a sólové instrumentální skladby.
Glassův hudební vývoj začal na Peabody Preparatory of the Peabody Institute of Music, kde studoval hru na flétnu. Následně pokračoval ve studiu matematiky a filozofie na University of Chicago. Své klíčové hudební vzdělání v oblasti klávesových nástrojů a skladby získal na Juilliard School of Music. Další důležité umělecké formování zažil během studií s legendární pedagožkou Nadiou Boulanger v Paříži a také pod vedením Daria Milhauda. Tyto akademické a umělecké základy položily cestu pro jeho jedinečný tvůrčí přístup.
Vlivy na Glassovu tvorbu jsou mimořádně široké a sahají od klasických mistrů jako Franz Schubert, Johann Sebastian Bach a Wolfgang Amadeus Mozart, přes modernisty jako Anton Webern a Jean Sibelius, až po nekonvenční zdroje. Inspirován byl také francouzskou novou vlnou a filmy Jeana Cocteaua, indickou hudbou Ravi Shankara a Alla Rakhá, tibetským buddhismem, divadelní tvorbou Samuela Becketta, experimentálními přístupy Johna Cage a Mortona Feldmana, a dokonce i prací malíře Josefa Albersa a poezií Leonarda Cohena. Nezanedbatelný vliv měly i jeho vlastní hudební experimenty.
Jeho debutové orchestrální dílo, filmová hudba ke snímku „Koyaanisqatsi“ z roku 1982, se stalo milníkem v jeho kariéře a zároveň ikonou minimalistické filmové hudby. V roce 1968 založil Philip Glass Ensemble, s nímž rozvíjel své inovativní hudební postupy. Dalším významným krokem bylo spoluzaložení organizace Tibet House US v roce 1987, což odráží jeho podporu hnutí za nezávislost Tibetu.
Philip Glass je autorem mnoha klíčových děl, mezi něž patří například monumentální opery jako „Einstein on the Beach“ (1976), „Satyagraha“ (1980) a „Akhnaten“ (1983). Jeho hudba pro filmy jako „Koyaanisqatsi“ (1982), „Mishima: A Life in Four Chapters“ (1985), „The Truman Show“ (1998) a „The Hours“ (2002) si získala široké uznání. Mezi další významná díla patří klavírní cyklus „Metamorphosis“ (1988) a řada koncertů a symfonií, včetně „Violin Concerto No. 1“ (1987) a „Symphony No. 5 Choral“ (1999).
Jeho profesní život obohacuje také aktivita v oblasti hudebního vydavatelství. Založil Dunvagen Music Publishers (1977), Chatham Square Productions (1970), Point Music (1993) a Orange Mountain Music (2002). Spolupracoval s širokou škálou umělců, včetně Roberta Wilsona, Doris Lessing, Martina Scorseseho, Stephena Daldryho a mnoha dalších.
Philip Glass, který v současnosti žije v New York City a Cape Breton v Novém Skotsku, je ženatý a má čtyři děti a jedno vnouče. Jeho duchovní přesvědčení popisuje jako „Židovsko-taoisticko-hinduisticko-toltecko-buddhistické“. Jeho rozsáhlá tvorba a celoživotní přínos hudbě mu vynesly řadu prestižních ocenění, včetně nominací na ceny Grammy a Oscara, BAFTA Award, Golden Globe Award, Primetime Emmy Award, a také významná vyznamenání jako Ordre des Arts et des Lettres, National Medal of Arts, Kennedy Center Honors a Grammy Trustees Award.
Petr Holec kdo to je?
Pierre van Dormael
Simona Halep kdo to je?
Rolfe Kent
Maurice Richard kdo to je?
Philip Glass
Ladislav Fuks wikipedie
Petr Ostrouchov
Barbína kdo to je?
Tomandandy