Svatopluk Havelka, narozen 2. května 1925 ve Vrbici na Severní Moravě, byl významný český skladatel, jehož hudební dráha byla bohatá a rozmanitá. Jeho umělecká cesta začala soukromými lekcemi kompozice, které absolvoval pod vedením Karla Boleslava Jiráka v letech 1945 až 1947. Následně se ponořil do studia hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde jej vzdělávali přední odborníci jako Josef Hutter a Antonín Sychra.
Kariéru zahájil v Československém rozhlase v Ostravě, kde se uplatnil v hudebním oddělení. Krátce po té, v roce 1949, založil a umělecky vedl soubor NOTA Ensemble, který působil do roku 1950. Jeho talent a organizační schopnosti byly oceněny i v Armádním uměleckém souboru, kde strávil čtyři roky jako instruktor a skladatel. Od roku 1954 se plně věnoval skladatelské činnosti ve svobodném povolání, což mu umožnilo rozvíjet svůj osobitý hudební jazyk.
Jeho tvorba se vyznačuje silným vlivem moravské lidové hudby v raném období, postupně však přecházel ke složitějším kompozičním technikám. Od 70. let 20. století se jeho skladatelský zájem soustředil na křesťanská témata a biblicky inspirovaná díla, což se odrazilo v mnoha jeho pozdních kompozicích. Svatopluk Havelka se stal také mimořádně plodným tvůrcem filmové hudby, pro kterou složil melodie k více než dvěma stům filmů.
Jeho soukromý život byl spojen s herečkou Libuší Havelkovou, s níž měl syna Ondřeje Havelku, který se rovněž prosadil v uměleckém světě jako hudebník a herec. Svatopluk Havelka zemřel 24. února 2009 v Praze.
Mezi jeho raná díla patří například „The Rose of Wounds“ z roku 1944, cyklus písní pro střední hlas s klavírním doprovodem, inspirovaný barokními básníky, a „Night Music“ pro orchestr téhož roku. V roce 1947 zkomponoval „Suite pro malý orchestr“. Jeho symfonická tvorba zahrnuje „Symfonii č. 1“ z roku 1956.
Velký význam měly jeho „Čtyři hudebně dramatické suity“ na texty moravské lidové poezie, vzniklé v letech 1948, 1949 a 1951, určené pro sólový hlas, komorní soubor, recitátora, pěvecký sbor a komorní orchestr. V roce 1949 složil monumentální „Jaro. Vokální rhapsody“ pro tři sólové hlasy, smíšený a dětský sbor a velký orchestr. Později, v roce 1959, vznikla kantáta „V chvále světla“ na slova S. K. Neumanna. K biblicky inspirovaným dílům patří „Poggii Florentini ad Leonardum Aretinum epistola de M. Hieronymi de Praga supplicio“ z roku 1984, rozsáhlé oratorium pro rozsáhlý vokální a instrumentální ansámbl, a „Profeteia“ z roku 1988 pro dětský sbor, orchestr a volitelné varhany na biblické texty.
V roce 1964 zkomponoval „Heptameron. Báseň o přírodě a lásce“ pro sólové hlasy, recitátora a orchestr. Symfonická báseň „Pěna“ z roku 1965 vychází z díla Hanse Magnuse Enzensbergera. Mezi další symfonická díla patří „Ernesto Che Guevara. Symfonický obraz“ (1969), „Pyrrhos. Symfonie-balet“ (1970) a „Hommage a Hieronymus Bosch. Symfonická fantazie pro orchestr“ (1974). Jeho zájem o komorní a instrumentální hudbu dokládají „Nonet“ (1976), „Percussionata. Suita pro perkusní nástroje“ (1978), „Dětská suita“ (1982) inspirovaná filmovou hudbou k „Johnnyho cestě“, „Tichá radost“ pro sólovou violu (1985), „Disegno“ pro sólovou flétnu (1986), „Homage to Fra Angelica“ pro kytaru (1987), „Soliloquia abimae ad Deum“ pro klarinet a klavír (1991), „Skrytá mana a bílý kámen“ pro dva hráče na perkuse (1992), „Pareneze“ pro soprán, klavír a dva perkusionisty (1993), „...s znějícími činely (Žalm 150)“ pro sólové perkuse (1994) a monumentální skladba „Znamení doby“ pro symfonický orchestr, napsaná k 100. výročí České filharmonie (1996).
Jiří Holý kdo to je?
Randy Edelman
Maskér wikipedia
Randy Newman
Petr Oliva nehoda
Petr Marek
Mike Myers kdo to je?
Rudolf Antonín Dvorský
Odhadce
Trevor Morris