Amanda Bynes datum narození
Andrea Kalousová datum narození
Henri Poincaré wikipedia
Jogín význam slova
Wojciech Kilar, polský hudební tvůrce, jehož dílo zahrnuje jak klasickou, tak filmovou sféru, se narodil 17. července 1932 ve městě Lwów. Po druhé světové válce, od roku 1948, se jeho životní cesta spojila s Katovicemi, kde posléze také 29. prosince 2013 zemřel. Jeho rodiče zanechali v jeho životě výraznou stopu; otec působil jako gynekolog a matka byla umělecky založená divadelní herečka.
Kilarova hudební dráha začala již v mládí. Vzdělání v oboru klavíru získával pod vedením Marie Bilińské-Riegerové a v harmonii ho vyučoval Artur Malawski. Svou středoškolskou hudební docházku úspěšně ukončil na katovické střední škole pod taktovkou Władysławy Markiewiczówny. Následovalo studium klavíru a kompozice na Státní hudební škole v Katowicích (dnes Hudební akademie), kde v roce 1955 s vyznamenáním absolvoval pod vedením Bolesława Woytowicze. Jeho vzdělávání pokračovalo v postgraduálním studiu na Státní hudební škole v Krakově v letech 1955 až 1958. Důležitou součástí jeho uměleckého rozvoje byla účast na Mezinárodním letním kurzu nové hudby v Darmstadtu v roce 1957 a studium kompozice v Paříži pod vedením Nadii Boulanger, které podpořilo francouzské vládní stipendium v letech 1959 až 1960.
Wojciech Kilar se stal významnou postavou polské avantgardní hudby šedesátých let, známé jako Nová polská škola. Jeho angažovanost v hudebním světě se projevila také ve spoluzakládání Společnosti Karola Szymanowského v Zakopaném v roce 1977. Dlouhodobě se aktivně podílel na řízení hudebního života v Polsku, zastával funkci předsedy katovické pobočky Sdružení polských skladatelů a v letech 1979 až 1981 působil jako místopředseda národní rady tohoto sdružení. Byl rovněž členem Repertoárového výboru Mezinárodního festivalu současné hudby Varšavské podzimní listy. Jeho umělecký život zachytil ve svém filmu z roku 1991 i režisér Krzysztof Zanussi.
Kilarova kariéra ve filmové hudbě odstartovala v roce 1959 a brzy se stal vyhledávaným tvůrcem. Spolupracoval s předními polskými režiséry, jako jsou Krzysztof Kieślowski, Krzysztof Zanussi, Kazimierz Kutz a Andrzej Wajda, pro které složil hudbu k více než stovce titulů. Jeho mezinárodní proslulost vzrostla díky jeho práci na mezinárodně uznávaných polských filmech, například „Bilans Kwartalny“ (1975), „Spirala“ (1978), „Constans“ (1980), „Imperativ“ (1982), „Rok Spokojnego Słońca“ (1984) a „Życie za Życie“ (1991). Jeho anglofonní debut přišel s ikonickým filmem Francise Forda Coppoly „Bram Stokers Dracula“. Následovala další úspěšná spolupráce na anglofonních produkcích, včetně „Death and the Maiden“ (1994), „The Ninth Gate“ (1999) a „The Pianist“ (2002) od Romana Polanského, a také „The Portrait of a Lady“ (1996) od Jane Campion.
Vedle své práce pro film se Kilar věnoval i čistě klasickým kompozicím. Mezi jeho významná díla patří hornová sonáta, skladby pro dechové kvinteto, díla pro komorní orchestr a sbor, a také rozsáhlejší kantáty a symfonie. Mezi jeho klasická díla patří „Baltic Canticles“, „Exodus“, „Koncert pro klavír a orchestr“ a symfonie „Září“ z roku 2003. Jeho hudební jazyk se vyznačoval zjednodušenými formami, využitím mas zvuku jako podkladu pro melodie a často obsahoval odkazy na lidovou hudbu, zejména polské goralské melodie. Jeho tvorba často odrážela vlastenecké a náboženské motivy.
Wojciech Kilar uzavřel sňatek s klavíristkou Barbarou Pomianowskou v dubnu 1966, jejich manželství trvalo až do listopadu 2007.
V létě 2013 se u Kilarova zdraví začaly projevovat vážné problémy, které se projevily mdlobami a vysokým krevním tlakem. V září téhož roku utrpěl pád na ulici, po kterém byla diagnostikována nádor na mozku. Následná operace jeho odstranění byla úspěšná a po ní podstoupil šestitýdenní radioterapii. V prosinci 2013 se vrátil do své rezidence v Katowicích, kde o něj pečovala jeho neteř a navštěvoval ho katolický kněz. Jeho stav se 28. prosince 2013 prudce zhoršil a ráno 29. prosince 2013 zemřel. Kremace a pohřeb proběhly 4. ledna 2014 v katedrále Krista Krále v Katowicích, kde byl jeho popel uložen vedle popela jeho manželky.
Kilarova diskografie zahrnuje široké spektrum jeho děl, od symfonické hudby po komorní a sólové skladby. V roce 2001 proběhla světová premiéra jeho díla „Missa pro pace“. Jeho skladba „Angelus“ (1984) zazněla ve filmu „City of Angels“ a „Orawa“ (1988) byla použita v produkci souboru Santa Clara Vanguard. Po roce 2000 se skladatel zaměřil na tvorbu hudby singulárního autorství. Symfonie č. 3 „Září“ (2003), jeho první symfonie od roku 1955, je považována za jeho první zralé symfonické dílo. Od roku 2003 komponoval rozsáhlá koncertní díla, jako „Lament“ (2003), Symfonie č. 4 „Sinfonia de Motu“ (2005), „Magnificat Mass“ (2006), Symfonie č. 5 „Advent Symphony“ (2007) a „Te Deum“ (2008). Jeho skladby byly provedeny předními světovými orchestry, včetně Philadelphia Orchestra, Cleveland Orchestra a New York Philharmonic.
Wojciech Kilar byl za svou uměleckou činnost oceněn mnoha prestižními cenami. Mezi významná ocenění patří ceny od Nadace Lili Boulanger v Bostonu (1960), ceny polského ministra kultury a umění (1967, 1975), ceny Sdružení polských skladatelů (1975), ceny provincie Katovice (1971, 1976, 1980) a ceny města Katovice (1975, 1992). V roce 1980 mu bylo uděleno První třída Řádu za zásluhy Polské republiky a v roce 2008 Velký kříž Řádu Polonia Restituta. Získal také Cenu Nadace Alfreda Jurzykowského v New Yorku (1984) a Uměleckou cenu Kulturního výboru Nezávislého odborového svazu Solidarita (1989). Jeho přínos byl oceněn cenou Wojciecha Korfantyho (1995) a cenou Lux ex Silesia od arcibiskupa a metropolity Katovic (1995). V oblasti filmové hudby obdržel cenu za nejlepší hudbu k filmu „Ziemia obiecana“ na Festivalu polských filmů v Gdaňsku (1975), francouzskou cenu Prix Louis Delluc (1980) za hudbu k filmu „Le Roi et lOiseau“, cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Corku (1981) za hudbu k filmu „Papież Jan Pawel II“, ASCAP Award (1993) za hudbu k filmu „Bram Stokers Dracula“ a César Award za nejlepší hudbu k filmu „The Pianist“ (2003). Byl také nominován na Saturn Award za hudbu k „Bram Stokers Dracula“ a na BAFTA za „The Pianist“. Jeho celoživotní dílo bylo oceněno Celoživotním oceněním od Polského státního filmového výboru (1991) a Kavalírským křížem Řádu Polonia Restituta (1976).
Ferdinand V kdo to je?
Yiruma
Lucie Hadašová wikipedia
Zdeněk Liška
Bruno Cremer kdo to je?
Yann Tiersen
Logoped co to je?
Zack Hemsey
Ekolog
Wendy Carlos