Jan Andrzej Paweł Kaczmarek, polský skladatel světového formátu, se narodil 29. dubna 1953 v Koninu a jeho život vyhasl 21. května 2024 v Krakově. Jeho umělecká dráha byla bohatá a rozmanitá, zanechala nesmazatelnou stopu v oblasti filmové, divadelní i orchestrální hudby. Kaczmarek byl autorem hudebních doprovodů k více než sedmdesáti filmům, čímž si získal mezinárodní uznání.
Jeho nejvýznamnějším úspěchem bylo ocenění Oscarem v roce 2005 za hudbu k filmu „Marzyciel“. Tato prestižní cena nebyla jediným oceněním za jeho práci na tomto filmu; obdržel také uznání od National Board of Review jako nejlepší skladatel a byl nominován na Zlatý glóbus a cenu BAFTA. Tato ocenění podtrhla jeho výjimečný talent a schopnost evokovat silné emoce prostřednictvím hudby.
Kaczmarekova umělecká činnost přesahovala filmovou tvorbu. Byl známý jako virtuóz hry na neobvyklý hudební nástroj, fidolu Fischera, a také jako tvůrce vlastního hudebního nástroje s názvem „niewkacz“. Jeho angažmá v divadelním světě bylo neméně významné. Spolupracoval s prestižními polskými divadelními scénami, včetně Teatr Laboratorium Jerzego Grotowského, Teatr Ósmego Dnia a Teatr Polski w Poznaniu. V roce 1992 získal ocenění Drama Desk za nejlepší divadelní hudbu, což svědčí o jeho všestrannosti a schopnosti přizpůsobit svou tvorbu různým uměleckým formám.
Jeho hudební kariéra začala vydáním debutového alba „Music for the End“ v roce 1982. Od roku 1989 pobýval trvale v Los Angeles, což mu umožnilo navázat spolupráci s předními hudebními vydavatelstvími, jako jsou Sony Classical, Decca, Varse Sarabande, Milan a Savitor Records. Jeho skladby se objevily na mnoha významných nahrávkách, které oslovily posluchače po celém světě. Kaczmarek byl také aktivním členem Americké filmové akademie a Evropské filmové akademie, což odráží jeho postavení v mezinárodním filmovém a hudebním průmyslu.
Kromě filmové a divadelní hudby se Jan A.P. Kaczmarek věnoval i tvorbě rozsáhlejších vokálně-instrumentálních děl. Mezi jeho významné skladby patří „Kantata o Wolności“ (2005), „Oratorium 1956“ (2006), „Koncert Jankiela na troje cymbałów i orkiestrę“ (2011), „Emigra – Symfonia bez Końca“ (2017) a „Rapsodia Śląska“ (2019). Jeho díla často reflektovala historické události a národní identitu.
Významnou součástí jeho profesního života bylo založení a řízení mezinárodního hudebního festivalu Transatlantyk, jehož první ročník se konal v roce 2011. Tento festival se stal platformou pro setkávání umělců a prezentaci rozmanitých hudebních forem. Kaczmarek se také angažoval v založení Institutu Rozbitek v roce 2004, čímž se snažil podporovat kulturní rozvoj a umělecké iniciativy.
Jan A.P. Kaczmarek byl nositelem mnoha ocenění a vyznamenání, které svědčí o jeho celoživotním přínosu kultuře. Mezi nejvýznamnější patří čestné občanství města Konina (2005), Zlatá medaile „Zasłużony Kulturze Gloria Artis“ (2006), Cena Prezidenta města Gdaňska „Neptuna“ (2006) a Krzyż Kawalerski Orderu Odrodzenia Polski (2015). V roce 2012 byla po něm pojmenována aula v Państwowej Wyższej Szkole Zawodowej v Konině a v roce 2023 se mohl pyšnit hvězdami v Alei Gwiazd v Krakově i v Łodzi. Jeho památce byla v roce 2024 ve Varšavě věnována výstava „Jan A.P. Kaczmarek – Marzyciel“.
Jeho soukromý život zahrnoval dvě manželství. S první manželkou Elżbietou Bieluszko, s níž se rozvedl v roce 2014, měl čtyři děti: Szymona, Józefinu, Antoniho a Anastazji. Od roku 2016 byl ženatý s Aleksandrou Twardowskou, se kterou měl syna Jana.
Jan A.P. Kaczmarek zemřel na zanik vícečetných systémů (MSA) a jeho ostatky spočívají v Aleji Zasłużonych na Cmentarzu Rakowickim v Krakově.
Thalía wikipedia
Klaus Doldinger
Pluto co je to?
Joel Goldsmith
Bob Woodward kdo to je?
Jan Hammer ml.
Andrzej Sapkowski wikipedia
Jocelyn Pook
Exekutor
Jóko Kanno