Michel Magne, francouzský skladatel, hudebník a interpret, se narodil 20. března 1930 v Lisieux v departementu Calvados. Jeho umělecká dráha, charakterizovaná rozsáhlým dílem a inovativním přístupem k hudbě, skončila tragicky 19. prosince 1984 sebevraždou v Cergy.
Jeho hudební projev zahrnoval široké spektrum žánrů, od klasické hudby až po musique concrte a varieté. Během své kariéry složil hudbu k impozantnímu počtu 73 filmových soundtracků. Mezi jeho nejznámější filmová díla patří soundtracky k filmům jako Un singe en hiver (1962), Les Tontons flingueurs (1963), Fantomas (1964), celá série Angélique (1964-1968), Les Barbouzes (1964), Mélodie en sous-sol a Galia. Magne rovněž spolupracoval na filmech Jeana Yanneho, včetně Tout le monde il est beau, tout le monde il est gentil, Moi yen a vouloir des sous a Les Chinois Paris. Jeho hudba zazněla i v úvodní znělce televizního pořadu Cinq colonnes la une.
V roce 1962 zakoupil Michel Magne zámek Château dHérouville, který se stal centrem jeho tvůrčí činnosti a inovativním projektem. Zámek přeměnil na rezidenční nahrávací studio, což byl tehdy zcela nový koncept. Toto studio přilákalo řadu světově proslulých umělců, kteří zde nahrávali svá alba. Mezi nimi byli například T. Rex, Pink Floyd (kteří zde natočili Obscured by Clouds), Grateful Dead, Bee Gees, Jean-Christian Michel s Kennym Clarkem, Michel Polnareff, David Bowie, Claude Nougaro, Jacques Higelin, Saint-Preux, Salvatore Adamo, Nicoletta, Elton John, Alan Stivell, Dan Ar Braz, skupina Ange (s albem Le Cimetire des arlequins) a Il était une fois. Bohužel, v roce 1969 došlo na zámku k ničivému požáru, který zničil originální nahrávky.
Michel Magne byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla tanečnice Monique Vence, s níž se oženil v roce 1960. Druhou manželkou se v roce 1972 stala Marie-Claude Calvet, narozená v roce 1954. Magneho velkorysost a pohostinnost vůči umělcům, kteří pobývali a nahrávali v jeho studiu, však vedly k vážným finančním problémům. Tyto potíže vyústily v bankrot, následný prodej Château dHérouville do nájmu a jeho přesun na jih Francie. Po červnu 1970 zakoupil další nemovitost, dům známý jako maison au Sphinx na adrese 56 rue Rajon v Auvers-sur-Oise.
Finální kapitolou Magneho života bylo soudní řízení s Yvesem Chamberlandem, které znamenalo definitivní konec jeho kariéry. Tato situace ho dovedla k rozhodnutí ukončit svůj život. Dne 19. prosince 1984 spáchal sebevraždu požitím barbiturátů v pokoji hotelu Novotel v Cergy-Pontoise. Jeho popel byl uložen v hrobce č. 1289 v kolumbáriu hřbitova Pre-Lachaise.
Jeho život a dílo byly připomenuty v několika dokumentárních filmech: Michel Magne, Le fantaisiste pop (2009, režie Jean-Yves Guilleux) a Le Château dHérouville, une folie rock française (2015, režie Christophe Conte). Vydal také autobiografickou knihu LAmour de vivre (1980). O jeho životě a osudu vyšly i knihy: Michel Magne, un destin foudroyé (2014, Daniel Bastié), grafický román Les amants dHérouville (une histoire vraie) (2021, Yann Le Quellec) a Michel Magne : De la musique davant-garde au cinéma (2022, Daniel Bastié).
Premonstrát
Mark Mothersbaugh
IT konzultant wikipedia
Max Steiner
Svatý Ambrož wiki
Nino Rota
Iva Pazderková smrt
Michael Nyman
Rudolf Mayer wikipedie
Maurizio De Angelis