Simona Tancerová narození
Aleš Cibulka životopis
Miklós Rózsa, rodák z Budapešti narozený 18. dubna 1907, byl význačný maďarsko-americký skladatel, jehož hudební odkaz přesahuje hranice klasické hudby i filmového plátna. Jeho profesní dráha, která skončila 27. července 1995 v Los Angeles, byla poznamenána mimořádným talentem a mnohostranností.
Již od mládí, které strávil v rodinném sídle v Nagylócz, projevoval Miklós Rózsa mimořádný hudební sluch. Jeho prvním pedagogem houslí byl jeho strýc Lajos Berkovits, žák slavnéhoensitivity Jenő Hubaye. Tento raný vliv položil základy pro jeho budoucí úspěchy. Vzdělání v hudbě absolvoval na prestižní Lipské konzervatoři, kde se zároveň pokoušel studovat chemii na Lipské univerzitě, avšak toto studium nedokončil. Jeho klíčovým profesorem kompozice se stal Hermann Grabner, který jej později vnímal jako svého asistenta Wolfganga Fortnera.
První oficiální dílo Miklóse Rózsy, Smyčcové trio, op. 1, spatřilo světlo světa v roce 1928. Jeho rané koncertní skladby vydával renomovaný nakladatel Breitkopf & Härtel, ačkoli již během studií v Lipsku složil svůj první, byť nevydaný houslový koncert. Studia v Lipsku ukončil s vyznamenáním cum laude v roce 1929. Jeho raná díla již nesla stopy vlivů takových velikánů, jako byli Béla Bartók, Zoltán Kodály, ale i německých mistrů jako Hermann Grabner a Max Reger, a dále pak Arthur Honegger, Richard Strauss, Claude Debussy a Maurice Ravel.
V květnu 1932 se Miklós Rózsa přestěhoval do Paříže, kde působil jako svobodný skladatel. Během svého pobytu v tomto uměleckém centru vytvořil řadu významných děl, včetně “Téma, variace a finále, op. 13” (1933), “Sonáty pro dvě housle, op. 15” (1933) a “Serenády pro malý orchestr, op. 25” (1946). V Paříži navázal přátelství s Arthurem Honeggerem, který jej inspiroval k tvorbě filmové hudby. Pro zakázkové práce používal pseudonym Nic Tomay. V roce 1935 složil balet “Hungaria”.
Kvůli omezeným možnostem zakázek ve francouzské filmové produkci se Miklós Rózsa v roce 1937 přesunul do Londýna. Zde složil svou první filmovou hudbu k snímku “Tatjana”. Následovala další úspěšná díla pro britské filmy, jako například “Čtyři pera” (1939) a “Špión v černém” (1939). V roce 1940, v důsledku bombardování Londýna, se přesunul do Los Angeles, kde se nakonec natrvalo usadil.
V Hollywoodu se Miklós Rózsa stal jedním z nejžádanějších skladatelů filmové hudby. Jeho kariéra byla korunována ziskem tří Oscarů za hudbu k filmům “Já bojuji za tebe” (1945), “Dvojí život” (1948) a monumentálnímu “Ben-Hur” (1959). Celkem získal deset nominací na Oscara. Během své kariéry, která trvala od roku 1937 do 1982, složil přibližně sto filmových partitur, pokrývajících širokou škálu žánrů, od kriminálních filmů a melodií po epické a historické dobrodružné snímky. Ve svých filmech často využíval inovativní prvky, jako například použití thereminu v hudbě k filmu “Já bojuji za tebe”.
Kromě své úspěšné filmové tvorby se Miklós Rózsa nezapomněl věnovat ani koncertní hudbě. Po ukončení smlouvy s MGM v roce 1962 se více zaměřil na komorní a orchestrální díla. Mezi jeho významná klasická díla z období MGM patří “Smyčcový kvartet č. 1, op. 22” (1950) a “Koncert pro housle a orchestr, op. 24” (1953). V šedesátých letech pak složil další koncerty pro klavír, violoncello a orchestr (Sinfonia Concertante). Jeho poslední koncertní dílo, “Koncert pro violu”, vzniklo v roce 1979. Poslední filmovou partiturou byla hudba k filmu “Mrtví nenosí obleky” z roku 1982. Mezi jeho další významné filmy z pozdního období patří “Soukromý život Sherlocka Holmese” (1970), “Providenca” (1977) a “Jehla” (1981).
V září 1982 postihla Miklóse Rózsu těžká mrtvice, která způsobila paralýzu levé poloviny těla. I přes toto vážné onemocnění se nevzdal tvorby. Po mrtvici skládal skladby pro sólové nástroje, například “Sonátu pro sólové housle, op. 40” (1986). Jeho úplně posledním dílem se stala skladba “Introduction and Allegro pro sólovou violu, op. 44” z roku 1988.
Miklós Rózsa byl ženatý s Margaret Finlason od roku 1943 až do své smrti. Měli dvě děti, Nicholase a Juliet. Svou autobiografii nazval “A Double Life”. K filmové tvorbě přistupoval primárně jako k “zdroji obživy”, ale zároveň byl jedním z nejlépe diskograficky dokumentovaných filmových skladatelů své doby. Byl průkopníkem v nahrávání filmových hudeb, například již v roce 1942 nahrál Suitou z hudby k filmu Kniha džunglí. Spolupracoval s mnoha předními dirigenty a interprety jeho koncertních děl, jako byli Bruno Walter, Eugene Ormandy, Charles Münch, Sir Georg Solti a Leonard Bernstein. Jeho nahrávky, včetně série Rózsa Conducts Rózsa s Royal Philharmonic z 70. let, a kompletní nahrávky jeho koncertních a orchestrálních děl, dodnes oslovují posluchače po celém světě.
Pamětník synonymum
Maurice Jarre
Obchodní zástupce definice
Max Steiner
Šochet wiki
Martin Gore
Petra Procházková životopis
Nino Rota
Barvič co je to?
Mike Patton