Riziero Ortolani, známý pod uměleckým jménem Riz Ortolani, byl významný italský hudební skladatel s mimořádným talentem pro filmovou hudbu. Narodil se 25. března 1926 v malebném městě Pesaro v Itálii a zemřel 23. ledna 2014 v Římě, ve věku 87 let, po komplikacích spojených s bronchitidou. Jeho hudební dráha byla mimořádně plodná a zanechal nesmazatelnou stopu ve světě kinematografie i klasické hudby.
Ortolani pocházel z početné rodiny, byl nejmladším ze sedmi dětí. Již od mládí projevoval silné hudební nadání, které rozvíjel na konzervatoři v Pesaru. Zde studoval kompozici a hru na flétnu, kterou absolvoval v úctyhodném věku devatenácti let. Po ukončení studií se jako flétnista uplatnil v městském orchestru v Pesaru, kde získával první profesionální zkušenosti.
V roce 1948 se jeho životní kroky přesunuly do Říma, kde se jeho hudební kariéra začala naplno rozvíjet. V italské metropoli se věnoval hře na klavír v tanečních sálech, ale zároveň navázal spolupráci s rozhlasovou stanicí RAI. Zde působil jako dirigent rozhlasového orchestru a zároveň jako aranžér, což mu umožnilo experimentovat s různými hudebními styly a formami. Na počátku padesátých let se stal zakladatelem a klíčovým členem populární italské jazzové kapely, s níž od roku 1955 do roku 1960 koncertoval v předních tanečních podnicích, včetně prestižního klubu Ciros v Hollywoodu.
Rok 1956 byl pro Rize Ortolaniho nejen rokem sňatku s půvabnou zpěvačkou Katynou Ranieri, ale také rokem, kdy se začal intenzivně věnovat skládání hudby pro film. Jejich svatba se konala v Mexiku. Již v tomto roce složil hudbu k několika filmům, mezi něž patřily tituly jako „I Miliardari“, „Serenata al vento“ a „Terrore sulla citt“. Tato raná tvorba položila základy pro jeho budoucí úspěchy.
Po návratu do Itálie v roce 1961 se Ortolaniho kariéra rozjela naplno. Spolu s Ninem Olivierem složil hudbu k filmu „Mondo Cane“, který zaznamenal obrovský mezinárodní úspěch. Ústřední píseň „More“ se stala světovým hitem, získala prestižní cenu Grammy a byla nominována na Oscara. Celkem složil hudbu k více než dvěma stům filmů, z nichž mnohé se staly klasikou. Mezi jeho nejznámější díla patří hudba k filmům jako „Old Shatterhand“ a k celé řadě italských spaghetti westernů, které definovaly zvuk tohoto žánru.
Jeho umělecký záběr však nezasahoval pouze do filmové hudby. Ortolani se věnoval i klasické hudbě, skládal koncertní díla a opery. V roce 2001 bylo v Rossiniho divadle v Pesaru uvedeno jeho dílo „Sinfonia della Memoria“. V roce 2004 se na festivalu „Maggio Musicale Fiorentino“ uskutečnilo uvedení baletu „In Una Parte di Cielo“, inspirovaného životem Michelangela Buonarrotiho. Dalším významným počinem byla premiéra opery-muzikálu „Il Principe della Giovent“ v roce 2007 v benátském divadle Teatro La Fenice, která čerpala inspiraci ze spiknutí Pazziů a vraždy Julia Medicejského.
Kromě skládání se Riz Ortolani věnoval i dirigování. Své dirigentské umění předvedl s nejslavnějšími světovými symfonickými orchestry a při operních představeních. Jeho talent byl oceněn i prestižními cenami. Dvakrát byl nominován na Cenu Emmy za nejlepší hudbu, a to v roce 1985 za TV miniseriál „Kryštof Kolumbus“ a v roce 1994 za drama „Uomo di rispetto“. V roce 2001 obdržel „Stříbrnou medaili prezidenta Italské republiky Ciampiho“ a v roce 2013 mu byla udělena „Cena za celoživotní dílo“ od The World Soundtrack Academy, což bylo uznání jeho mimořádného přínosu světové kinematografii a hudbě.
Helena Maršálková životopis
Quincy Jones
Šmelinář
Skrillex
Dara Rolins wikipedie
Susumu Hirasawa
Světský wikipedie
Patrick Doyle
Petr Kulhánek biografie
Svetozár Stračina